Šok zvaný dvojče

Kapitola dvanáctá

Se Stacií jsme se dohodly, že necháme Christinu hrát její roli ještě pár dní, zatímco ona bude špión v utajení – dál bude předstírat, že nic neví. Mou písemku ségra samozřejmě napsala špatně, ale alespoň to vyvolalo vlnu údivu mezi mými spolubydlícími. Stay se neustále pokoušela o nějaké narážky, aby se Tina prozradila sama. Nedařilo se jí to.

V sobotu ráno, tedy po šesti dnech a nocích v roli své sestry jsem vsadila na jistotu. Domluvila jsem s mamkou rodinnou snídani. Vstoupila jsem do jejího malého bytečku, který měl dvě ložnice, obývací pokoj a kuchyňský kout. Fakt je, že tady moc často nevařila, spíš chodívala do velké jídelny v suterénu školní budovy.

„Ahoj, mami!" zvolala jsem a namířila jsem si to přímo do obýváku, kde se nacházel také jídelní stůl.

„Jsme tady!" ozvalo se z jedné ložnice. Vešla jsem do místnosti a ihned uviděla mámu se ségrou, jak se prohrabují fotkami. Chvíli na mě spočinuly pohledem. „To mě zkoušíte?" zeptala se nás mamka. „Nemysli si, že tě nepoznám, Dianko. a sundej si ty brýle nebo si zkazíš oči."

Uznale jsem se usmála. „Jsi dobrá." Sundala jsem si tedy brýle a dala je do rukou Christě. „Kdy mi ty vrátíš moje věci?"

„Brzy," ušklíbla se tajemně. „Už brzy."

„Ukazuju tady Tince nějaké fotky z tvého dětství. Hrozně si přála je vidět."

„Jo jo, mami. Taky proč by o mně nemohla vědět všechno, viď?" Sladce jsem se usmála a Chris mě probodla pohledem.

Posnídaly jsme vajíčka se slaninou. Já se ségrou jsme málem utopily v čaji, když mamka poprvé řekla, jak je ráda, že jsme si k sobě s Tinou konečně našly cestu. Nechaly jsme ji při tom.

Když jsem odcházela, uvědomila jsem si, že si musím pospíšit. Pokud se mi nepodaří dokázat holkám, kdo jsem, může se moje tajná zbraň prozradit sama. Pokud ji nevyužiju já, obrátí se to proti mně. Vytáhla jsem z kapsy telefon a napsala Stacii jednoduchou textovku. Sněžítko! Spěchá! Pak jsem jen vběhla do parčíku a usadila se na lavičku u vysoké skály a líbacího dubu – to je strom, u něhož většinou plní úkoly během Týdne nula kluci z nedaleké chlapecké školy, často musí políbit některou ze starších holek.

Čekala jsem jen pár minut, než brunetka opustila internát. Její zívání bylo slyšet už od vchodových dveří. Na sobě měla tlustý svetr, který jí pletla babička, vlněnou šálu ze Švýcarska a huňaté klapky na uších. Ruce měla sice v kapsách, ale já jsem věděla, že na nich má své oblíbené žluté rukavičky. Stay nesnášela venkovní variantu školní uniformy, přišla jí moc tmavá.

„Tady!" zavolala jsem na ni, když procházela kolem dubu. Sedla si ke mně a já spustila: „Musíme to spustit, Stacie. Máš na ni něco?" Moje kamarádka jen zavrtěla hlavou. „Nevadí. Vím, jak dokážu Chloe, že to jsem já. A na devadesát procent si myslím, že mi pak uvěří i Talia s Loty. U Joeclyne si už tak jistá nejsem, s Chrissy je docela kamarádka."

„Stejně nechápu, jak ji po tom všem můžeš ještě obhajovat," podivila se Stay.

„Jednoduše. Rozumím jí. Když jsem v úterý vešla do našeho pokoje, Nat a Char vypadaly, že mě zabijou. Všechna ta nenávist, je čas na zakopání sekery."

Brunetka přikývla. Chvíli vypadala, že přemýšlí, a pak mě vytáhla na nohy. Mlčky mě zavedla až před pokoj Šlechty, pootevřela dveře a rozhlédla se po pokoji. „Je tu Dee?" zeptala se, a jakmile se jí dostalo záporné odpovědi, vstoupily jsme.

Talia byla opět v pozoru. „Proč jsi ji přivedla, Stay? Přece jsme se dohodly, že sem chodit nebude!"

„Já vím," uklidňovala ji, „ale myslím, že bychom měly vyslechnout i její verzi. Copak vám není divné, že má Dia najednou tak špatné známky?" Sebrala z mé postele papíry. „Vždycky měla áčka a najednou dostala tři efka v jednom týdnu?"

Chloe a Charlotte na sebe pohlédly. „Něco na tom bude," uznala Tal. „Tak to vyklop, Stacie. Co víš a my ne?"

Stay jim ve zkratce převyprávěla události posledních dní. Zmínila se, jak přišla na to, že já jsem já, a taky, jak dělala dvojího agenta. „Zkuste se jí zeptat na cokoliv. Věřím, že vám odpoví."

„Já první," ozvala se Lottie. „Leonie Claire Jamesová. Řekni mi..."

„Ale o Christinině sestře? Vždyť to by věděla i ona. I to, co její sestra zažila tady ve škole," ohradila jsem se. Loty se jen usmála, pokrčila rameny a dala šanci ostatním. Zdálo se, že jí to stačí.

Nat se usadila do tureckého sedu na svou postel. „Tohle bude těžší." Prohlásila a postupně mě nechala, abych jí ukázala, kde se nachází její psací stůl, Stayino učení, Lotyina postel nebo skříňka na věci patřící Šlechtě. Ptala se mě, kde jsou schované všechny deníky, kdy byl sepsán kodex nebo kdo byla minulá šlechtična s řetízkem. Na vše jsem odpovídala s klidem, že se přece nemůžu splést.

Jako poslední přišla na řadu Chloe. „Pokud jsi opravdu Dia, pak jsi určitě poznala, že se něco děje. Dee vždycky poznala, když se s některou z nás něco dělo. Řekni, co tady poslední dny visí ve vzduchu."

Nejprve jsem nevěděla, o čem chce, abych mluvila, ale nakonec jsem vsadila na jistotu. Měla jsem přichystanou svou tajnou zbraň a teď konečně přišel čas vyložit karty na stůl. „Ach jo, Chlo. Proč ses nesvěřila? Víš, že bychom tě podpořily, ať by ses rozhodla jakkoliv." Chvíli jsem se odmlčela. „Všimla jsem si toho už v pondělí ráno. Jedla jsi paštiku! Vždyť jsi vegetariánka! Jak je to dlouho? Od letních nebo podzimních prázdnin?" zeptala jsem se.

„Od letních." Objala jsem ji a vysloužila si nechápavé pohledy ze strany Stacie, Natalie a Charlotte.

Pohlédla jsem na zrzku a ta přikývla. Zhluboka jsem se nadechla. „Chloe je těhotná."