Povídky do postele

1. Jako kdyby do ní udělal dírky špendlíkem

Slunce zapadlo za obzor a po krajině se rozlila tma. Byl to moc krásný pohled na postupně se rozsvěcující se okna a pouliční lampy. Ale i přesto, jak to bylo krásné, tak jsem si přála, aby všechna světla světa zhasla a já si mohla vychutnat hvězdami pokrytou noční oblohu. Zavřela jsem oči a užívala jsem si chladný vánek v této teplé červencové noci. Pod víčka se mi dostávala trocha světla z nedalekých oken a pouličních lamp, potom jako když luskneš prsty vánek zmizel a sním i veškeré světlo. Vylekaně jsem otevřela oči, nikde nic a nikde nikdo. Najednou se obloha začala rozjasňovat. Hvězda po hvězdě vylézala ze svého úkrytu, abych je této noci mohla spatřit a obdivovat. Cítila jsem se jako bych v té chvíli existovala jenom já. Žádný čas, starosti, lidi ...