ILY

Dvanáctá

,,Svoboda?" Zeptala jsem se nadšeně a vyhrabala se z jeho pevného objetí. Nesouhlasně zamručel a přitáhl si mě zpět. 

,,Už tu jsem zatraceně pět dní." Zamrčela jsem naštvaně, ale stejně jsem byla vyklepaná z toho, že bych musela vyjít na chodbu a vymotat se z té spleti chodeb. 

,,Ale já tě tu nenutím ležet... Mám jediné štěstí, že mám týdenní volno." Pousmál se a políbil na holé rameno.

,,A když si dám jednu podmínku?" Zeptala jsem se natěšeně, protože jsem mohla dosáhnout jednu se svých tři podmínek pro své přežití!

,,Mlčení znamená souhlas." Prohlásila jsem a obkročmo jsem na něj sedla. Překvapivě se nadechl a jeho ruce se přemístily na moje boky. 

,,Ale kuš, úchyle!" Zamračila jsem a dala jeho ruce pryč. 

,,V noci jsi říkala něco jiného." Dal oči v sloup.

,,V noci dračice, přes den svatice." Usmála jsem se a zakroutila hlavou. Hned, co jsem to dořekla, tak se jeho ruce objevily na mých ňadrech. Povzdechla jsem si a začela jsem to ignorovat.

,,Chci u tebe pracovat." Zasmála jsem se.

,,Cože? Já nechci zase prodělat dalších pár milionů." Pronesl vážně. 

,,Já... Můžu ti dělat asisentku." Zatahala jsem ho za vlasy, a poté dlaně položila na jeho tváře. Čekala jsem celou svou zkaženou duší na odpověď.

,,Netradičný to pohovor." 

,,Ale uznej, že se ti líbí!" Zasmála jsem se. 

,,Přijata." Šeptl mi do ucha a překulil se na mě, aby dokončil včerejší práci.