Sedmá

840 118 6
                                    

Chvíli jsem stála na chladné podlaze a přemýšlela, co dělat. Jak je možné, že jsem tohle dovolila? Promnula jsem si oči a nasadila si bílé tričko, co leželo na zemi. Bylo jeho, ale co jsem měla dělat, když se moje věci vypařily z povrchu zemského? Když tedy nepočítám kalhotky!

Potichu jsem otevřela dveře do chodby. Dva dlouhé konce a několik dveří. To tu s ním bydlí dalších deset lidí? Zakroutila jsem nad tím hlavou a vydala se doprava ke schodišti. Rychle jsem seběhla schody a spočinula v obrovském obývacím pokoji.

,,Mio?'' Zavolal na mě Josh, který na sobě měl jen ručník. Napochodovala jsem si to do kuchyně a zastavila se těsně před ním.

,,Tak aby bylo jasno! Kolik alkoholu jsi to mně narval, aby jsi mě sem dostal, ale tohle ti neprominu, démone!'' Jen se na mě usmál a skousl si spodní ret. Jeho lhostejnost mě přímo zabíjela!

,,Joshi! Zatraceně štveš mě, když mlčíš i mluvíš, jsem z tebe zmatená, proč se chováš tak jinak?'' Spustila jsem na něho. Připadala jsem si, jako kdyby jsme byli staří manželé. Jenže já upozorňovala, že se mé nálady střidají jako na horské dráze.

,,A proč ty se chováš tak praštěně?''

,,Já tě varovala Joshi.'' Zavrčela jsem.

,,Kde to vůbec jsem?'' Podívala jsem se kolem sebe.

,,V mém bytě?'' Pronesl a já se ironicky zasmála.

,,Tomuhle bych byt neříkala, je to pomalu palác!''

ILYKde žijí příběhy. Začni objevovat