Šestnáctá

627 100 7
                                    

Už když jsem vkročila do budovy, tak jsem na sobě ucítila jeho pohled a skoro okamžitě jsem taky ucítila jeho rty na mých, což mě malinko překvapilo, ale tenhle malý polibek jsem mu vrátila.

,,Čistě pracovní vztah?" Zasmál se a vzal mě za ruku.

,,Nikdo neřekl, že máme nějaký jiný vztah. Je plno dalších asistentek, co jsou na tom stejně jako já. Myslím, že ty ani po jiném vztahu netoužíš." Šeptla jsem trocu zklamaně. Lhala bych, kdybych řekla, že bych s ním nechtěla být, protože sakra! Tohle byl bůh v podobě muže, pro kterého teď pracuji.

,,To máš pravdu." Uchechtl se a pustil mě jako pravý gentleman první do výtahu. Už po prvním kroku jsem tušila, že je něco špatně. Nemohla jsem se pravou nohou pohnout, což bylo celkem špatné, když beru v potaz, že jsem ve výtahu, který se může kdykoli rozjet.

,,Ehm, asi mám menší problém." Zakroutila jsem nohou, ale myslím, že jsem se tam zasekla ještě více.

,,Dobrá, trochu větší!" Vykřikla jsem zděšeně a nervozně mačkala tlačítko, aby se výtah nezavřel.

,,Co se stalo?" Zeptal se nechápavě a poté zrak přemístil na mou nohu.

,,Kurva." Šeptl a vrhl se dolů k mé noze. Chvíli jsme tím oba lomcovali, ale pokaždé se to zaseklo ještě více.

,,To je v háji! Do práce budu chodit v teniskách!" Rozčilovala jsem.

,,Já spíš přemýšlel nad tím, že ti to třeba uthne nohu a ne nad práci." Prohlásil vážně a ve mně hrklo. Utrhnout nohu? Nejsem připravená jezdit na vozíčku! Po chvíli jsem uslyšela křupnutí a s vykřiknutím jsem dopadla na zem.

,,Musel jsem podpatek ulomit." Řekl a ukázal mi dotyčný podpatek, který bych za to co mi udělal nejraději hodila do drtičky na odpad. V tu chvíli se výtah rozjel a já byla jedině ráda, že je má noha pohromadě.

,,Miluji tě, noho." Šeptla jsem stále na zemi a pohladila pravou nohu. Josh se začel nekontrolovatelně smát, zatím co já ho zabíjela pohledem.

ILYKde žijí příběhy. Začni objevovat