mentoss97: Občas je lepší, když si věříš.
Beth23: Škoda, že u tebe je to vyjímka.
mentoss97: To jsi na všechny tak hnusná?
Beth23: Ty jsi o mně myslíš, že jsem na tebe hnusná?
mentoss97: A ne snad?
Beth23: Počkej, myslíš to vážně?
mentoss97: Ne, myslím to smrtelně vážně.
Beth23: V tom případě ne, jen na tebe.
mentoss97: A tohle je přesně ten moment, kdy si věřím a nevnímám tvoji zlou narážku.
Beth23: Škoda, že nevnímáš ani ironii a sarkasmus když je třeba.
mentoss97: Ty vnímám moc dobře.
Beth23: Bože, vždyť náš chat je celý o ironii a sarkasmu.
mentoss97: Jo, ale to je na tom to dobrý, ne?
Beth23: Jo. Je zajímavé, že za tak krátkou dobu si tě celkem oblíbila (zvýrazněno kvůli tvému egoismu)
mentoss97: Já taky Bethie, já taky.
Beth23: Víš, do té doby, co jsem si nezačala psát s tebou jsem neměla téměř nikoho. Prostě fakt nikoho, s kým jsem mohla jakkoliv komunikovat.
mentoss97: To mě mrzí.
Beth23: Ne. Nemrzí, vím to, jen jsem to asi potřebovala někomu říct.
mentoss97: Dostáváš to ze sebe pořád ven, jen skrz sarkasmus a ironii.
Beth23: To mi celkem jde, co?
mentoss97: Jop, to teda.
Beth23: Beztak si zapisuješ všechny 'stěry' a chystáš se je naivně použít, mám pravdu?
mentoss97: Jasně, už mi dochází náplň mý bombastický růžový propisky.
Beth23: Mně to bylo hned jasný.
