chapter 15.

220 23 9
                                    

Beth23: Promiň Honzo.

mentoss97: To ses musela asi hodně přemlouvat mi napsat, když je jedna ráno, co?

Beth23: Jo, když jsi to neudělal ty.

mentoss97: Aha? Takže za to můžu zase já?

Beth23: Můžeme za to oba, mimochodem s tou krávou to bylo taky hnusný.

mentoss97: Za to se omlouvám, víš, že jsem to nemyslel vážně.

Beth23: Právě že ne, Honzo. Nevím, co kdy a co bereš vážně.

mentoss97: Když jsem naštvaný, nic většinou neberu vážně.

Beth23: Většinou?

mentoss97: Pokud při hádce řeknu, že tě mám rád tak to myslím srtelně vážně.

Beth23: Ah, jo, já taky.

mentoss97: Ale jsi nejistá.

Beth23: Ne, ne jen mě to trochu zarazilo.

mentoss97: Fajn.
mentoss97: Takže všechno zase dobrý?

Beth23: Jo.

mentoss97: Beth?

Beth23: Hm?

mentoss97: Stalo se ale dneska něco, mám pravdu? A prosím, nelži mi.

Beth23: Noo jo.

mentoss97: Můžeš mi říct co?

Beth23: Jen jsem se s někým trochu chytla, nic víc.

mentoss97: S kým?

Beth23: Honzo, nezačínej zase.

mentoss97: Jen ti chci pomoct.

Beth23: A já si toho vážím, jen mi nelez příliš do soukromí.

mentoss97: Dobře, promiň.

Beth23: V pohodě, hele, půjdu už spát.

mentoss97: Fajn, je pozdě.

Beth23: Jo.

mentoss97: Tak dobrou noc.

Beth23: Tobě taky, Honzo.

BrightnessKde žijí příběhy. Začni objevovat