Možná se divíte, co je tohle za část. Chtěla jsem ji věnovat mým dlouhodobým myšlenkám.
Milá JustWrittenOne
Před pár měsíci jsem neměla vůbec tušení, že potkám někoho takového, ale to předbíhám. Začala jsem sledovat MenTa. Byla to ta klasická, zoufalá platonická láska, kvůli které jsem probrečela pár nocí. Už dřív jsem měla založený Wattpad, ale nějak jsem ho nepoužívala. Avšak do té doby, než mě zaujala jedna fanfikce o Honzovi jménem Riverra. A tak jsem ji začala číst. Postupem času, co jsem ji nepřetržitě četla jsem skončila u omluvy, která oznamovala, proč už nevychází nové kapitoly. Autorka psala, že má určité problémy a potřebuje si odpočinout. Proto jsem se odvážila zeptat.
Aug 12, 2016 at 5:14 PM
Říkala jsi že by jsi mi ráda
pomohla, tak tady jsem...
pokud tě neotravuju.
A neotravovala jsi. Cítila jsem potřebu ti pomoct, tak jako ji cítím vždycky. A tak jsme si začaly psát. Nikdy nezapomenu na můj 'pravý' věk, na 'paní Macákovou', na to, když jsem se zamotala do data jeho narozenin. Když nás přestalo bavit psát si na platformě Wattpadu, přešly jsme na Messenger, kde se to taky pěkně rozjelo. Debaty o Honzovi, volání přes Skype...bylo toho hodně. A pak jsem poznala tebe, Bars.
Milá bieberisalmighty
Na tebe taky nikdy nezapomenu. Byla a stále jsi součást mého života jako stejně zamilovaná osoba do Harryho Stylese. Založily jsme skupinu. Všechny tři jsme si rozuměly, psaly si o různých tématech a volaly si. Musím říct, že tato doba byla ta nejkrásnější. Bohužel, nic netrvá věčně. Jednou se to stát prostě muselo. Přestaly jste se bavit, a já nevěděla, co dělat. Ten vztah jsem si ale udržela jen s jednou. Bars, chtěla jsem ti moc poděkovat za to, že jsem tě poznala. Nikdy na tebe nezapomenu a jsem ráda, že je to mezi námi v pohodě, i když se nebavíme. Ještě jednou děkuju. A tak jsem se začala bavit zase s Kai. Zase začalo to období, kdy jsem měla opět radost. Znovu jsme si začaly psát a já byla víc a víc ráda. Tohle pokračovalo do doby našeho setkání. 25 Oct, 2017. Tohle datum budu mít v srdci navždy. Costa, tramvaj, Palladium. Toho je tak moc, že nevím co k tomu dál říct. Ale vím, že obě dvě by jsme si o tom řekly opravdu hodně. Od setkání se to bohužel postupně zhoršovalo. Já padala do depresí, ale ty jsi o tom nevěděla. A já začala být odbytná, protože ty jsi na tom nebyla taky dobře a já tě nechtěla zatěžovat svými problémy. Postupně jsem se ve všem ztrácela a začaly jsme se hádat až jednoho dne se to zvrtlo úplně. Byla jsem mimo a stalo se to co se stalo. Uvědomila jsem si to, a snažila se ti onluvit, vynahradit ti to. Věděla jsem, že ti to nevyhradím úplně, ale snažila jsem se. Svým způsobem jsi mě odbývala, ale já to chápala, bylo to oprávněně. Jenže já padala do depresí víc a víc, každý večer jsem brečela a brečela, protože jsem si neustále říkala, že za to můžu já. Psychicky jsem na tom byla špatně a neustále přemýšlela, jak ti napsat, zeptat se co se vlastně stalo. Já ani vlastně nevím, jak na tom teď jsme. Strašně moc bych si přála, aby to bylo všechno v pohodě, tak jako vždy bývalo. Zakončím to tím, abys prožila ty nejkrásnější Vánoce, ať jsi konečně šťastná, protože ty si to zasloužíš. Děkuju, že jsem tě mohla poznat. Ez hej te dikim, Kai.
No a proč to píšu všechno sem? Protože tenhle příběh je vlastně o ní, akorát jsem zaměnila Honzu. Chtěla jsem jen udělat radost jak jí, tak i vám. Na Wattpadu je tolik lepších příběhů, než je zrovna tahle. Mohla bych vyjmenovat nejméně stovku skvělých knížek, ale o tom to není. A proč název 'Brightness'? Protože to ona mi rozzářila život, za což jsem neskutečné vděčná.
Ještě jednou krásné Vánoce, ať se vám splní ty nejkrásnější přání. S láskou opět vaše Maxie.
