Beth23: Jsi tu?
mentoss97: Jsem, co se děje?
Beth23: Nemůžu usnout.
mentoss97: Škaredý sny?
Beth23: Bohužel.
mentoss97: Taky se mi občas zdávají. Ale víš co mi vždycky pomůže?
Beth23: Zavolat mamince?
mentoss97: Těsně vedle, myslet na krásný věci, jaké by to bylo, kdyby se ti splnil největší sen.
Beth23: Jaký je ten tvůj?
mentoss97: Kromě jízdy na jednorožci? Udělat všechno pro svou rodinu.
Beth23: Kde se ztratil sen být slavným?
mentoss97: Ten už se mi splnil.
Beth23: Takže to vyšlo?
mentoss97: Co konkrétně myslíš?
Beth23: Dostáváš další nabídky do autistických klubů důchodců?
mentoss97: Jasný, mám už i termíny.
mentoss97: Jaký je tvůj největší sen?
Beth23: Upřímně? Já nevím. Mám jich hodně, ale nedokážu určit který je největší.
mentoss97: Tak mi alespoň řekni jeden z nich.
Beth23: Aby mě lidi brali takovou, jaká jsem. Tak jako ty bereš mě.
mentoss97: Počkej, jak to myslíš?
Beth23: Miluju sarkasmus a ironii, jak si můžeš všímat. Používám je jako formu konverzací a samozřejmě to myslím ze srandy. Jenže ostatní lidi to prostě nechápají, berou mě za protivnou holku která se s nikým nebaví. Až na tebe.
mentoss97: Bethie, oni tě neznají. Neznají milovat tvůj sarkasmus. Podívej se na nás, bez sarkasmu by nebyla naše konverzace vůbec zajímavá, možná bychom si ani nepsali. Mrzí mě, že tě takhle berou, protože totálně neví, jaká jsi, jak tě sarkasmus vystihuje. Ani nevíš, jak jsem šťastný když si spolu píšeme.
Beth23: Panebože, Honzo, děkuju. Děkuju, že se mě tak zastáváš, i když nemáš vlastně proč. Hrozně moc děkuju...
mentoss97: Mám proč Bethie. Protože mi na tobě záleží.
Beth23: Mě na tobě taky záleží, Honzo. Jsem ráda, že jsem tě poznala.
mentoss97: Já taky Beth, já taky.
Beth23: Půjdu už spát, nevadí ti to?
mentoss97: Nevadí, dobrou noc a hlavně krásný sny.
Beth23: Děkuju, dobrou noc.
