Brightness

chapter 10.

Beth23: Panebože, Honzo.

mentoss97: Ano? Jaký byl ples?

Beth23: Úžasný!

mentoss97: Povídej.

Beth23: První polovinu jsem seděla na židli s pohledem upjatým na ostatních a s punčem v ruce. Jo, nudila jsem se. Když jsem se pak rozhodla, že odejdu, trochu jsem narazila do jednoho kluka, který se mi líbil už od prváku. Začala jsem se samozřejmě omlouvat, jelikož jsem mu polila celé jeho sako, ale ještě než jsem to dořekla mě pozval na punč ven. Prvně jsem tomu nemohla uvěřit, prostě jsem nevěřila, že se tohle dělo právě mně. Bylo to úžasné, povídali jsme si, hodně. A pak se mě zeptal, jestli s ním nepůjdu ven. Chápeš to? On. Se. Zeptal. Mě.

mentoss97: To je úžasný, přeju ti to.

Beth23: Děkuju! Jsem hrozně šťastná.

mentoss97: Jojo.

Beth23: Fakt to prostě vůbec nechápu.

mentoss97: Hmm.

Beth23: Děje se něco?

mentoss97: Ne, promiň. Když jsi šťastná ty, jsem šťastný i já.

Beth23: Nevypadá to tak.

mentoss97: Myslím to vážně.

Beth23: Fajn. A jak sis večer užil ty?

mentoss97: Vlastně jsem čekal, než mi napíšeš.

Beth23: To je hezké.
Beth23: Bože, musím pořád o tom přemýšlet...

mentoss97: Bethany, můžeme si napsat zítra? Je už celkem pozdě, musím jít spát.

Beth23: Jo, v pohodě, fajn.

mentoss97: Díky, dobrou noc.

Beth23: Dobrou Honzo.
Beth23: Taky pro mě hodně znamenáš.

Zobrazeno 10:56pm