Neon

-10-

Rychle jsem položila hlavu na dřevěný pult a několik to zopakovala. Blbej plán! Blbej! Blbej! Blbej!

,,Jestli chceš mít otřes mozku rád ti s tím..."

Koukala jsem se na Starka a naštvaně se na něj koukla.

,,....tak asi ne. "

,,Fakt ne."

,,A proč se boucháš?"

,,To není tvoje věc. "

Odpověděla jsem a dál se bouchala o pult do hlavy. Žezlo, žezlo, žezlo! Jak ho mám u kamenů najít!

,,Nechceš někam jít?"

Nabídl. Zase jsem se na něj koukla a zastrčila neposedný pramen vlasů.

,,Kam?"

Zeptala jsem se a Stark se koukal na své hodiny, které mu zakrývaly celý zápěstí.

,,Do S.H.I.E.L.D-u."

,,Proč tu nemůžu zůstat sama?"

,,No nevím......mohla si mi zničit celý dům!"

,,Tak promiň, ale já to neumím ovládat!"

,,Tak vidíš! Všichni jdou pryč a Jarvis tě neuhlídá!"

,,To je lež!"

,,To nemohu posoudit. "

,,Mlč Jarvisi!"

,,Ano pane."

,,Takže budu tvůj ocásek?"

,,Jo, budeš můj ocásek!"

Nevím, jestli Stark pochopil 'ocáska', jelikož mě přivázal a táhl všude za sebou, jak koně. Provaz zavazal na židli, která měla dole na konci kolečka. Posadila jsem se na ní a dala si nohu přes nohu. Stark jen protočil oči a pomalým krokem odešel pryč z podivně tiché místnosti, která měla všude k kostky s černým sklem. Polka jsem a odrazila se od stolu. Narazila jsem do stolu a hned na to spadla ta kostka a rozstřídila se na milion podivných železných a barevných kovů. Dveře se otevřeli a dovnitř přišel Phil. To je ten, který mi přinesl tu kšiltovku!

,,Co se to tu stalo?"

Vyjekne a hned rychlým krokem jde ke mně. Je to jen kostka se sklem.

,,Co?"

,,Rozbila jste počítač za několik milionů."

Ukáže na "počítat". Pff, já snad vím všechno vím! ,Pozor Neon vše zná!'

,,Co to je?"

,,To není teď podstatné."

,,Proč?"

Nechápala jsem a zkusila po špičkách se přiblížit k němu. Phil položil ruce na opěradla a také se přiblížil ke mně, až jsem cítila jeho smradlavý dech na svém obličeji.

,,Musíte jít se mnou."

Chytil mě za ruku. Hluboce se mi Koukl do očí a všechno si na nich prohlížel. Taky jsem to udělala, ale z nějakého důvodu mě uklidňovali a já mohla všechny svaly uvolnit.

,,Kam?"

,,Půjdeme do letounu."

Odpověděl a já kývla. Byla jsem jak smyslů zbavená a nechala se rozvázat a následovat Phila. I když možná skončím někde jinde. Phil mě zavedl do 'letounu', na kterém byla skupina lidí. Polka jsem. Phil mě chytil za ruku a volnou rukou ukázal na volnou židli. Posadila jsem se a dala ruce do gesta modlení, kde jsem si potají udělala ledovou dýku. Cítila jsem pohled každého. Nevadilo mi to. Až na ní. Koukala na mě nesoucitně, jakoby říkala ,zabiju tě! Ale budeš nejvíc trpět!'. Strach jsem neměla, ale bát se a být připravená jsem mohla.