Malfoyova Princezna /Dramione

14

DŮLEŽITÉ:  Chtěli byste abych hned po Malfoyově princezně začala psát druhou část, nebo mám spíš prvně dokončit Charming and the Death?

Hermiona netrpělivě seděla v křesle Severusova kabinetu. Ticho, šířící se celým hradem, ji znepokojilo a dle ní nevěstilo nic dobrého. Už několikátý den byla v Bradavicích sama, bez přátel, spolužáků a především Severuse. Ten se od smrti Brumbála ještě nevrátil. Na hradě zůstala pouze hrstka učitelů a starý Filch s paní Norissovou. Prázdniny se za hranicemi hradu pomalu rozjížděly, kdežto tady měla Hermiona pocit, že stojí čas. Rozsáhlou knihovnu plnou černé magie a knih o lektvarech už měla přečtenou, v celé místnosti nebylo smítko prachu a tak se bavila tím, že střídavě zapalovala, hasila a opravovala mudlovskou knihu ležící na dubovém stolku před krbem. Moc, kterou cítila byla zvláštní a nepopsatelná. Nevědomky se usmívala, z krbu vyšlehly zelený plameny, které její úsměv srazily dolů.

Severus strávil téměř hodinu u Voldemorta. Pronásledován výčitkami svědomí se chtěl vzdálit od všech smrtijedů hned po schůzi, ale štěstí mu nepřálo. Ostatně jako vždy. Byl donucen přihlížet chladné vraždě profesorky Burbageové. S ním to skoro nic neudělalo, přihlížet smrti ostatních s ledovou tváří nemusel poprvé, ale bodnutí u srdce mu způsobil pohled na mladého Malfoye. Byl ještě dítě, byť v kouzelnickém světě již překonal hranici plnoletosti. V jeho tváři se při pohledu na mrtvou profesorku zračil strach, bolest a děs z toho, že jednou bude nucen zabíjet stejně chladně jako Pán Zla. Při představě, že by tohle musela zažívat Hermiona se vyděsil. Ochránil by ji vlastním tělem, kdyby musel a pro své vlastní dobro doufal, že si ji Voldemort nebude přát potkat.

Z krbu vystoupila vysoká, útlá postava. Z černého hábitu čouhal pouze strašidelně bílý obličej orámovaný černými vlasy. V jeho očích se zračilo zděšení, neskrýval své emoce, snad aby Hermionu alespoň částečně připravil na to, co přijde. Jakmile pohlédla do jeho očí, dech se jí zastavil a ona zkoprněla. Strach z toho co by mohlo přijít ji ochromil a slova, která Severus vyřkl o pár sekund později ji téměř srazily na kolena.

„Chce tě vidět.” vyslovil téměř neslyšně, opatrně zvedl svůj pohled k ní, jako by se bál, co uvidí. Obličejem se jí mohlo zděšení, věděla o čem mluví, očekávala, že to přijde už dřív. Zvedla se z křesla a objala ho. Její drobné ruce se obmotaly okolo jeho hrudi a on ji k sobě přivinul. „Zvládnu to.” ušklíbla se a vešla do krbu. „Malfoy Manor!” přemístila se pryč a Severus pár sekund po ní.

Bála se, kolena se jí mírně třepala, když se objevila v tmavé, pochmurné místnosti onoho domu. Uvědomila si, že Draco tu zřejmě vyrůstal a začala chápat jeho chování. Dítě v takovémto prostředí nemůže být šťastné. Když z krbu vyšel i Severus, rozešli se s ledovými maskami k místnosti, ve které se konaly schůze. Severus zaklepal, ozvalo se nerudné „Dále!” a Hermioně spadlo srdce pomalu až do kalhot, když si uvědomila, že ten hlas patří její matce.
V té chvíli byla opravdu šťastná, že Laura byla u svých opatrovatelů ve Francii a nemohla se tohoto podivného setkání zůčastnit.

Smrkové mohutné dveře se otevřely a oni vešli dovnitř. V čele stolu seděl Voldemort, červené hadí oči jí propalovaly a obličej bez nosu, jenž by jí v jiných chvílích připadal vtipný, byl děsivý. Po jeho pravici seděla ona, hnědovlasá šílená žena, která jí dala život. „Posaď se, Severusi.” roznesl se místností ledový hlas Pána zla. Pak znovu pohlédl na Hermionu. „Pojď blíž ať si tě mohu prohlédnout.” přikázal a ona se s bojovně vystrčenou bradou vydala k němu. Když stála několik centimetrů od něj, dotkl se jí. Ledovými prsty s dlouhými nehty jí přejel po tváři a ona měla pocit, jako by jí jeho dotyk popálil. „Krásná.” usmál se na její matku „Byla by skvělá smrtijedka.” pohlédl zpátky na ni. „Nikdy ze mě smrtijedka nebude!” promluvila poprvé za celou dobu.

„Nikdo tě k tomu nenutí, má drahá.” usmál se a Hermiona ho nepoznávala. Její matka k ní vyslala nenávistný pohled, Hermiona se na ni zašklebila a pak se mile usmála na Voldemorta. Už ji neděsil. Viděla v něm pořád tu zrůdu, kterou z něj vytvořily události v jeho životě, ale i muže, který měl rád jeho matku i přesto, že lásku neuznával.
„Ochráním tě ať si to budeš přát nebo ne. Nikdo ti neublíží.” nadzvedl hůlku Luciuse Malfoye a poklepal s ní na stůl. Naposledy ji pohladil studenými prsty po tváři.
„Můžete jít, bylo mi potěšením poznat tě Hermiono.” ušklíbl se jejím směrem a pohledem ji doprovázel ke dveřím.

„Dopadlo to lépe než jsem čekala.” usmála se pro sebe Hermiona. Znovu seděla v křesle Severusova kabinetu, s tím rozdílem, že jeho majitel byl přítomen. Usmála se na něj. „Co si o tom myslíš ty?” pohlédla na něj, v jeho obličeji už zase nebylo místo pro emoce a tak se přestala snažit z něj něco vyčíst.
„Dopadlo to nad mé očekávání. Pokud jsi pod jeho ochranou, můžeš všechno. I kdyby jsi teď odbouchla ministerstvo, odpustil by ti. Vážně nechápu, proč to dělá vzhledem k tomu, kdo je tvůj otec.” ušklíbl se.
Hermiona tuto narážku na jejího otce nechápala, ale rozhodla se ji přejít bez otázek na jeho identitu.
„Šel proti němu?” otázala se nesměle.
„Vykašlal se na něj, na smrtijedství a odešel.” odsekl Severus a ukázal na ložnici.
„Běž spát Hermiono! ” téměř vykřikl a šlehl po ní nerudným pohledem. Zřejmě ho vytočila, nadávala si v duchu za to, že nemlčela. Když kolem něj procházela, rádoby náhodou utrousila poznámku „Jsem pod ochranou Pána Zla, na to nezapomínejte pane profesore Snape.” ušklíbla se.

„Mazej do té postele, nebo tě uřknu Voldemort neVoldemort.” kázal jí, ale v jeho hlase bylo cítit pobavení.
Hermiona rychle vběhla do dveří.
„Merline dej mi sílu to s ní vydržet.”  slyšela ho šeptem prosit. Ušklíbla se nad tím jak moc ho dokázala vyvést z míry. Pak jí na mysli vytanula malá holčička jménem Charlotte a tak se vrátila zpátky za Snapem.

„Kde je Charlotte?” vyhrkla hned jak znovu otevřela dveře. Severus se vylekal, upustil sklenku se Skotskou Whisky a zamračil se na ni. „Daleko od tohohle všeho, v pořádku tak a teď už běž spát! Je jedna hodina ráno Hermiono. A to, že jsou prázdniny na mě neplatí !” ušklíbl se a s pocitem autority sledoval jak se stáhla a zavřela dveře.
On sám seděl ještě několik dlouhých hodin v křesle a pozoroval nehořící krb. Láhev Whisky dávno vypil a když se k ránu vydal do postele, pořád byl v mírně podnapilém stavu. Hermiona klidně oddechovala na své posteli a on se musel usmát. Byla tak nevinná, že skoro litoval toho, že ji vychovával. Většinu sarkastických poznámek pochytila od něj, stejně jako ledovou masku a jeho úšklebky a narážky.
I přesto​ všechno byl rád, že ji má. A doufal, že ji ještě nějakou chvíli mít bude.

Ahooooooj

Jak se máte? 🖤
Konec školního roku se blíží čím dál tím víc a s ním i spousta volného času, což znamená, že bych tuhle "povídku" mohla konečně dokončit.

Budu ráda za všechny odpovědi a Votes ❤

Mějte se krásně 😂