Malfoyova Princezna /Dramione

16.kapitola

3. osoba

V Bradavicích stále panovalo temno. Severus v pozici ředitele nebyl nejlepší volbou, svíraly jo výčitky svědomí za to, co dělá a co udělal. Věděl, že je to nutnost. Věděl, že bojuje za lepší život jeho přítelkyně a chráněnky, že bojuje za lepší budoucnost pro jeho dceru, ale i přes to se mu to nezdálo správné.

Hermiona bezcílně bloumala hradem. Už nějakou dobu byla téměř jako tělo bez duše, byť měla po svém boku mladého Malfoye, který se ve škole moc často nevyskytoval, Pansy ,Blaise a Lauru, která posledních několik týdnů až podezřele moc mizela. Strachovala se o Harryho a Taru, chvílemi i o toho zabedněnce Rona. Její tichou prosbu o tom, aby Harryho a jeho společníky chránil samotný Merlin, přerušilo šustění křídel. Do chodby vlétla otevřeným oknem sova, nastavila svou nožku s dopisem směrem k Hermioně a naklonila hlavu ke straně. Hermiona přebrala obálku. Zmocnil se jí strach. Co když Voldemort lapil Harryho? Nebo se něco stalo Charlotte, která trávila čas ve Francii u nějakých Severusových známých? Ruce se jí klepaly, když otevírala obálku. Když rozevřela dopis, písmo na papíře v šeru nepoznala. Po chvíli si ale uvědomila, že patří Harrymu.

Milá Hermiono,
jak jistě víš společně s Ronem a Tarou jsme se vydali hledat viteály. Tara je vážně chytrá, ale občas tu postrádáme tvůj mozek. Určitě už víš o tom pozdvihl, které jsme způsobili na ministerstvu. Získali jsme jeden viteál, medailonek Reguluse Blacka. Bohužel jsme teď nuceni skrývat se v lese, pod ochrannými kouzly před lapky, ale doufáme, že se zase posuneme dál.

Doufám, že se máš dobře a moc nás nepostrádáš. Již brzy se uvidíme.

S "láskou"
Harry a Tara

Hermioně jakoby spadl kámen ze srdce. Teď když věděla, že Harry a Tara jsou v pořádku cítila se o něco lehčí. A pak ji napadl šílený nápad. Vydá se je hledat. Otočila se k sově, strhla si z krku řetízek a dala jo do jejích drápků.
„Upust ho před ochrannou bariérou Harryho!" pohladila ji po peří a sledovala jak mizí v tmavé noci. Pak se rychle rozešla do sklepení. Její moc měla totiž jednu dokonalou výhodu. Mohla vyhledávat věci, lidi a místa pomocí mysli. A teď se rozhodla, že vyhledá svůj řetízek a s ním i Harryho.

Rozběhla se do sklepení, doufala, že Laura bude zase někde pryč a Draco nebude ve společenské místnosti. Její prosby byly vyslyšeny, Draco nevysedával na křesle u krbu a Laura, stejně jako několik předešlých nocí, netrávila ani tu dnešní v jejím pokoji.
Hermiona sbalila jen to nejnutnější. Do své kabelky opatřené nezjistitelným zvětšovacím kouzlem hodila pár kousků oblečení a další věci, o kterých si myslela, že je bude potřebovat. Pak popadla plášť, do kterého se zabalila a vyběhla ven z pokoje, následně i ze společenské místnosti a chladnými tichými chodbami běžela k hlavnímu východu. Dnes jí štěstí opravdu přálo. Nepotkala žádného prefekta ani učitele, který by hlídkoval na chodbách.
Hodiny dávno odbily půlnoc, když Hermiona překročila hranice školy. Neměla na sobě hlídáček, sedmnácté narozeniny oslavila již v září, což jí podstatně usnadnilo práci. Vytáhla mapu, zavřela oči a soustředila se pouze na řetízek, který ležel mezi listy v lese u ochranné bariéry Harryho.
Prst položila na mapu a po chvíli se sám začal pohybovat a ukázal jí, kde se řetízek nachází.
Sbalila mapu, přitáhla si plášť blíž k tělu a s lupnutím se přemístila na místo, které vyhledala na mapě.

Mezitím se Laura vrátila do svého pokoje. Dnes opustila Severuse dřív, než bylo zvykem, ale chtěla vyzpovídat Hermionu, která byla poslední dobou skleslá.
Hermiona však nebyla ani ve své posteli, ani v koupelně ani v jiné části jejich pokoje. Lauru napadlo, že by mohla být s Dracem, ale ten vlastně seděl sám v křesle ve společenské místnosti. Hermioně štěstí opravdu přálo, minuli se totiž jen o pár minut. Laura vyběhla z pokoje.
„Draco, Draco nevíš, kde je Hermiona?" vykřikla až sebou chlapec zabraný v myšlenkách prudce trhl.
„Co,cože?"
„Jestli nevíš, kde je Mia?" ušklíbla se Laura nad jeho zděšeným pohledem.
„Ne to nevím, neviděl jsem ji od večeře, ale nedělal bych z toho vědu, pravděpodobně se toulá někde po hradě." mávl rukou Draco, ale v jeho očích byl náznak strachu.
„Jo jasně, ty a to tvoje "nic a nikdo mě nezajímá, jsem totiž Malfoy". Jsi vážně pokrytec." otočila se na podpatku a opustila společenskou místnost.

Severus seděl ve svém pokoji a popíjel whisky, když Laura vtrhla do dveří.
„Nevíš, kde je Hermiona?"
„Vypadám na to? Chtěla jsi jí oznámit skvělou novinku o tom, že jsme spolu nebo co?" vyhrkl sarkasticky ale když pohlédl na Lauru, sarkasmus ho přešel.
„Jsi stejný pokrytec jako Malfoy!" chtěla prásknout dveřmi, když ji jeho chladné prsty zastavily.
„Počkej, co se stalo?" zeptal se starostlivě. Uvědomil si, že ani on už Hermioně nevěnoval tolik času, kolik by měl a dostal o ní opravdový strach.
„Já vlastně ani nevím, nebyla v pokoji ani s Malfoyem." pak si uvědomila, že zmizely některé její věci „A některé Miiny věci chybí." po tváři jí stekla slza.
„Ššš, to bude v pořádku." pohladil ji po tváři.
„Co když třeba utekla? Nebo ji někdo unesl? Poslední dobou byla dost zamlklá." rozplakala se.
„Jsem si jist, že je v pořádku. Podívám se po ní po hradu." přitáhl si ji do objetí. Laura ještě chvíli vzlykala, ale pak ji zmohla únava a přitulena k Severusovi se ponořila do říše snů.

Severus ještě dlouho nespal, stejně jako mladý Malfoy. Oba přemýšleli nad Hermionou, Draco si uvědomoval, že na ni možná trochu kašlal, Severus to věděl stoprocentně. Chyběly mu ty časy, kdy jo častovala sarkastickými poznámkami a když mu jako malá holčička běhala po pokoji a prosila ho, aby jí zapletl copánky.
Když pak Lauru v náručí nesl do jejího pokoje ve Zmijozelské společenské místnosti našel mladého Malfoye sedícího v křesle. Viděl vlhké cestičky od slz a silně potlačoval touhu utišit chlapce. Laura měla pravdu, oba byli pokrytci.
Draco byl tak zabrán do myšlenek, že si profesora lektvarů ani nevšiml. Už se nestyděl za to, že brečí. Brečel kvůli dívce, která ukradla jeho srdce. Jak dlouho už nebyli spolu sami? Jak dlouho už ji nevzal někam ven? Chyběly mu staré časy, kdy se společně s Blaisem, Pansy a Laurou smáli a trávili čas u Černého jezera. Chyběl mu dokonce i Potter, protože on byl jeden z důvodů, proč byla Hermiona šťastná.

Po sto letech jsem zpátky.
Vážně se omlouvám, ale kdykoliv jsem otevřela Malfoyovu princeznu s tím, že půjdu psat, všechno mi z hlavy vyprchalo.
Teď jsem se k tomu konečně dostala, překvapivě jsem měla i nápad, takže doufám, že to není úplná kravina a že se vám to líbí.
A omlouvám se za chyby.

Taky bych vám chtěla opožděně popřát všechno nejlepší do nového roku. Ať se vám daří💕 a těm co děláte přijímačky jako já přeju, ať se dostanou tam kam chtějí.

Byeeee💕