I am Who i am

1.

Další začátek dosti nudného dne ve škole, jsem zvědav co mi udělají tentokrát. Včera mi vyhodily tašku z okna a spadla přímo do fontánky, tudíž byla celá mokrá. Je mi jedno, že to schytaly učebnice, ty se vysuší, ale nejhorší na tom je, že mi umřel mobil. Ano byl v té tašce, takže jsem bez mobilu a mamka mě asi přetrhne. Chudák se s tátou dost dřou, aby bylo na živobytí a teď se stane tohle paráda, to abych bral v kavárně více směn. 

Pracuji v kavárně nedaleko ok náměstí, dělám tam číšníka a zatím nepřišla žádná stížnost, ohledně barevnosti mých očí. Dívky v kavárně se na mě dívají normálně, takže to zas taková tragédie nebude, ale stejně své oči nenávidím. Ještě udělám Akirovy snídani a pak vyrazím, nachystám mu omeletu a jdu se obléct. Máma s tátou jsou v práci a Akira má dnes ředitelské volno kvůli tomu, že jim tam opravují okna. Jaké to štěstí. ,,SAKRA! Jdu pozdě za deset minut zvoní! To nemám šanci stihnout!" Vyběhnu z domu jako kulový blesk a utíkám o sto šest. Nikdy nemám šanci to stihnout...

Za necelých deset minut začne ta pitomá škola, proč do ní vlastně musím chodit, když je fotřík ředitel. Vždyť jsem mohl mít soukromého učitele a přitom studovat něco lepšího. Tam se jen celé dny nudím. Fotřík to se mnou prý myslí ,,Dobře,, no to bych neřekl. Nepotřebuji nikoho a hlavně ne ty ubohý učitele. Už mě vážně serou. Pořád jenom ,,to nesmíte,, nebo ,,to zase musíte,,. Bože mám dost. 

Sednu si do lavice a čumím z okna, nic zajímavého. Zazvoní a ten starej páprda co nás má dneska na matiku zas čumí jak debil. ,,Takže si uděláme absenci...Kanata?" zase ta blbost. Odvrátím zrak k oknu a z brány vybíhá malej kluk. Asi zaspal či co. Není to moje věc...

Sakar teďka už jdu opravdu pozdě! Ten starej páprda mě zabije. Nenápadně chci proklouznout do třídy, ale jaksi se to nepovedlo. ,,Ah pane Chihiro, dneska pozdě tak to vypadá, že budete po škole." nezbývá mi nic jiného než přikývnout, protože jeho pohled svědčí o všem. Posadím se na místo a jaksi ho nedokážu vnímat, podívám se z okna, ve vzduchu létají okvětní lístky sakury, která se tyčí až k naší třídě. Hodina skončí a já si konečně oddychnu od toho dědka. Vážně ho moc nemusím. Budu si muset odskočit, zvednu se ze židle a do třídy přijde sám ředitel. ,,Jsou tu Mizuno Chihiro a Kaede Sumizone?" přijdu k němu a potichu řeknu ,,J-Já jsem Mizuno."Vedle mě si stoupne vysoký kluk. ,,Co chceš?" ,,Pojďte se mnou."

Takže ten mrňavej je Chihiro Mizuno, chudák. Co zase fotřík chce tentokrát jsem se z nikým nepopral. Následujeme ho a to škvrně se furt čumí do země. To je jako co? Si jako myslí, že se může jen tak nechat, je to blbec. Dojdeme k ředitelně, fotřík si sedne za svůj podělanej stůl a dělá ze sebe machra. To kdyby všichni viděli jakej je doma to by teprve bylo. ,,Sedněte si." 

Co jsem provedl? Je to kvůli tomu, že jsem přišel pozdě? Ty vado vážně nemám tyhle situace rád! Začnou se mi potit ruce, žaludek svírat a najednou se ředitel zhluboka nadechne. ,,Vy dva budete sedět na všechny předměty spolu, protože můj tvrdohlavej synáček se nedokáže soustředit a propadá mi tady ze tří předmětů! Chci abys ho doučoval Mizuno, samozřejmě ti za to zaplatím." ,,Co!" oba na ráz vyjekneme. ,,Co to má jako znamenat otče!" ,,Ty zavři pusu!" pohrozí mu. ,,Ale proč zrovna já?!" ,,Protože jsi výtečný student, tvůj prospěch je opravdu dobrý a jsi jediný s chlapců. který má tak dobré známky. Ženu k němu posadit nemohu." 

Když se nad tím tak zamyslím, dostanu zaplaceno, ale to mi nijak nepomůže a navíc bůh ví co je ten mamlas zač. ,,Promiňte, ale budu muset odmítnout." zvednu se a jsem na odchodu. ,,Ale, mám tu pro tebe ještě jednu nabídku. Nejen, že dostaneš zaplaceno, taky se postarám o tom, aby se ti tvoje šikana skončila. Bereš?" ,,Nechám si to projít hlavou." ,,Dobře zítra se tě na to zeptám." Otevřu dveře a rychle od tam uteču. Bože co budu dělat, nemůžu dělat dvě práce, za to mi ty prachy nestojej.