Nikdo mě nebude odsuzovat za to jak vypadám!... Školní problémář a rváč se dostane pod křídlo tichému a hodnému klučinovy, kterého za jeho vzhled šikanují...
Sedím v jeho honosném pokoji jak nějaký pako. Prý,, Za chvilku se vrátím.,, pěkný kulový, už tu sedím nejmíň půl hodiny a to měl jen dojít pro pití. Vytáhnu si sešit a začnu si dělat úkol do ekonomiky. Není zas tak strašný, proto ho mám za chvilku hotový. Dveře se rozrazí a přijdou oba. To jim to teda trvalo. ,,A to pití je kde?" zeptám se protože ho tak nějak nevidím. ,,Sakryš!" znova vystřelí z místnosti jako kulovej blesk.
Jeho otec se jen začne nahlas smát. ,,Trdlo." povzdechnu si a podívám se znova na ten úkol. Hned přijde i se sklenicí ledového džusu. Napiji se a lehce se usměju. ,,Pomerančový, můj nejoblíbenější." potichounku hlesnu a pak se na ně podívám. ,,Takže bude doučko nebo ne?"Kaede kývne trochu neochotně hlavou a ředitel nás opustí se slovy ,,Užijte si to tu."Co si máme jako užít, jsem tu jen kvůli učivu, potom pádím domů. Už aby to skončilo.
,,U čeho chceš začít?" Co takhle třeba u tebe....Do háje co to melu! Vypadá roztomile to uznávám, ale nic víc. Podívám se na stůl, kde má položenou ekonomiku. ,,Ekonomika." ,,Co na ní jako nechápeš?" ,,Um..." dívám se na jeho sešit. Má tam rozdělování obchodních společností. ,,Obchodní společnost...Nepoznám, která je která." povzdychne si a začne vysvětlovat, chvilku ho poslouchám a pak úplně vypnu. Nedokážu ho poslouchat, dívám se na něj, prohlížím si jeho obličej, oči, nadýchané rty, které září jako maliny v zelených listech. Bledá pleť, modro zlaté oči...
Civí na mě jak na debila, už chápu proč potřebuje doučko. ,,Posloucháš mě idiote?!" Neodpovídá. Položím si hlavu na koleno a koukám na něj. Divnej chlápek.Civím na něj tak jak on na mě. Najednou se dost divně podívá. ,,Proč nevysvětluješ?" ,,Jsi totálně mimo, blbče! Nauč se soustředit a pak se budeme bavit."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zvedne se a odchází, má zadek jako holka. Moc hezounký, kulatý a vypracovaný. Hned bych ho po něm plácl. Ty jo asi si příště zahraji na tyrana. Vyfotím si jeho krásný zadeček. Bych ho s tím mohl vydírat. Hi hi, cítím se jako strašnej grázl. Vždyť grázl jsem. Schovám si telefon i s jeho fotkou a chechtám se v duši.Jen počkej na zítra si tě ochočím.
Blbec co to má za smysl ho doučovat, když ani není schopný se soustředit! Idiot! Dorazím domu a jediný kdo je doma a samozřejmě si to rozdává je Akio ten blbec využívá toho, že rodiče nejsou doma. Vodí si sem jak holky tak kluky. Z místnosti se ozývají ty hnusný zvuky. Hodím sebou do postele a zavřu očka. Za nedlouho usnu, spím jako zabitý, beze snů a celý vyčerpaný, jediné co mi překazilo klid je posel ďábla Budík. Vypnu ho a vstanu. Jdu do sprchy a nechám padat kapky vlažné vody na moji kůži, příjemný pocit, hned po ránu, až na to, že jsem si teď místo vlažné pustil totálně ledovou. Vyjekl jsem a do koupelny přiběhl Akio. ,,Co tu děláš to si honíš či co?!" Vezmu do ruky sprchu a pomokřím ho studenou vodou, vyjekne a já na něj začnu řvát ať vypadne.
Odejde a já se sesunu po mokrých kachličkách dolů. Co horšího se může stát....Počkat ono může být hůř, i když ani nevím jak. Obléknu se do světle modré uniformy a utíkám do školy. Dorazím do třídy, kde ještě není Kaede. Povzdychnu si, ucítím teplý dech u mého ucha. Otočím se. Přede mnou stojí vysoký Kaede. ,,Copak čekal jsi na mě." blbě se zasměje až mi z toho běhá mráz po zádech. ,,Ne nečekal!" odseknu mu a jdu si na své místo. Chytí mě za ruku. Škubnu sebou. On mi ji zmáčkne. Syknu bolestí. ,,Půjdeš pěkně se mnou." zatáhne mě na záchodky a tam mi ukáže fotku mého pozadí. ,,Kde jsi to vzal?!" Zaječím na něj. Chytí mě pod bradou. Vyzdvihne moji tvář tak, aby na ni lépe vyděl a nemusel se z ohýbat.
,,Chci jen aby jsi mne poslouchal na slovo jinak se to provalí ven i s jinačíma fotkama." ušklebí se a já jen na sucho polknu. ,,To ti to doučování nestačí.." hlesnu potichu a zavřu oči. Bůh ví co mi provede, by mě ještě mohl zmlátit.
Taková nevinná tvářička, zavřel křečovitě oči a čekal co se stane. Jemně mu přejedu prstem přes rty a políbím ho. Docela se mi uvnitř vzpírá, chi polibek prohloubit, ale nemohu, brání mi v tom jeho sněhově bílé zuby. Vytřeští oči a celý zrudne. ,,Odteď mě budeš na slovo poslouchat." Žádná odpověď? To jsem si myslel...
