I am Who i am

6.

Tak tohle divadélko bylo dost ubohý, nechápu co si myslel. To si jako myslel, že mu padnu k nohám a budu ho milovat, to sotva! Tak blbej už nejsem. Na základce mi to stačilo. Jeden kluk se mi vyznal a pak mě roznesl po celý škole, že jsem gay, což je pravda, ale nemusel to dělat. Od té doby moc lidem nevěřím a přesto, že mi třeba chtějí pomoct musím je odmítnout. 

A on? On je to samé jako, ten klučina ze základky. Chce mě akorát ponížit a nic jiného, proč jsem do něj tak zabouchlej? Možná proto, protože má hezké tělo a obličej možná nic jiného. Zamířím si to domů a stále nad tím přemýšlím. Odemknu, doma není ani noha. Na stole v kuchyni, kde jsem si položil klíče leží papírek od rodičů.

Drahý Mizuno, 

S tatínkem musíme na služební cestu nebudeme doma do neděle, v lednici je nakoupeno, tak si prosím něco uvař. Vím, že jsi šikovný. S láskou máma a táta.

P.S Dávej na sebe pozor :* 

Takže se neuvidíme skoro celý týden, protože je dnes úterý. Asi se zase budu nudit. Akio je někde venku a zas s někým randí. Nachystám si na zítřek a šupnu sebou do postele. Přejedu si ukazováčkem a prostředníčkem po rtech, najednou mi začne být horko. Vzpomněl jsem totiž na ten jeho vášnivý polibek, který mi dal předtím než jsem odešel. Proč musí mít tak hezký ksicht?! Neměl jsem se do něj nikdy zamilovat, jeho lži by tolik nebolely. Přitulím se k polštáři a za chvilku usnu. 

Jak si ho jen získat? Nevěří lidem a navíc je to introvert. Je uzavřenej v sobě a nikomu nikdy nic neřekne. Ve škole mám nasazených pár lidí, takže bych si o něm mohl zjistit co nejvíc. Vezmu mobil a začnu psát svým lidem. Zanedlouho se mi dostanou velice příjemné odezvy. 

Takže naše malinká kočička pochází z chudé rodiny,, jeho rodiče pracují až do noci, jen aby měli na živobytí a jemu na školu. Má staršího bratra, který už s nimi nebydlí. Ve škole je to snad nejchytřejší člověk, moc toho nenamluví, toho už jsem si všiml. Má dobré srdce, které všichni využívají, prostě blbec. Pracuje od středy do neděle v kavárně Monaete.,,

Tohle mě velice potěšilo. Že bych si udělal zítra takový menší výlet do kavárny? Zasměju se v duchu a piklím plán jak ho dostat na dno. Nikdo po mě štěkat nebude, natož nějaký malí pískle s různě barevnýma očima. No i když... Je dost roztomilý... Kaede! Co jsme si řekly! Přece ho chceš zničit ne! Ale no tak vždyť se mu líbí tak proč ho tak ovládáš, že bych ti zase něco proved? PROBOHA DOST VY DVA! Už jsem tak paranoidní, že se bavím s mým andílkem a ďáblem a to doslova. 

Oba mají v jednom pravdu. Chci ho a zároveň ho chci znemožnit, jsem opravdu strašnej člověk! Dám si sprchu na zklidnění a pak si lehnu do postele. Asi mě až moc pohlcuje nenávist a to není dobrý. Dám si ruce za hlavu a zavřu oči. Při pomyšlení na něj se mi v hlavě ukazují jeho všemožné výrazy. Jak se směje...To je asi ten nejhezčí...KAEDE!!!! No jo vždyť já už nic neříkám. Mozek jako by mi vypnul a já usnu. 

Probudí mě hlasité vřískání budíky, který mám s tou chutí vyhodit z okna. Je to vážně kazič snů. I když já žádný sen dnes neměl. Povzdychnu si. Jdu si do koupelny dát studenou sprchu, vyčistit si zuby a trochu učesat to svoje vrabčí hnízdo na hlavě. Když mám hotovo tak si ještě do tašky vložím věci, které potřebuji do práce. Dneska musím do práce, ale zas zítra dostanu výplatu, takže budu moct zase přispět doma. Nechci, aby na mě rodiče dřeli, ale když oni si nedají říct. Chci aspoň něco přispět, aby se nemuseli tolik honit. Doba je zlá a bude hůř. V tom jsem si sto pro jistý. 

Vydám se do školy s tím, že budu všechny ignorovat, nemám náladu se z nikým bavit a hlavně musím šetřit slova do kavárny. Bude to dost složitý. Usednu do lavice a ve třídě nikdo kromě mě a toho podělanýho ticha není. Vezmu si do ruky knihu a začnu si číst.