Nikdo mě nebude odsuzovat za to jak vypadám!... Školní problémář a rváč se dostane pod křídlo tichému a hodnému klučinovy, kterého za jeho vzhled šikanují...
Stojím tam jak tvrdý i a čekám co mi ten idiot chce říct. Situace je napjatá jak kšandy. Čekám co z něj vyleze, jenže jaksi mu to nechce mluvit. ,, Víš Mizuno, chci se ti omluvit za ty fotky... a.. a Chci ti říct, že....mám rád..." Celý zrudnu. ,,Tohle nemyslíš vážně.." chci se zbavit toho pocitu. Není to možné, prostě není. ,,Opravdu tě mám rád..." ,,Nevěřím ti! Jsi jako ostatní, chceš mě jen zesměšnit!" výším na něj svůj třepotavý hlas.
Ale proč mi nevěří?! Já to myslím opravdu vážně...tak proč? ,,Ale Mizuno já to myslím opravdu vážně." Přijdu k němu. Lehce mu chytím ruce. Nakloním se a políbím ho. ,,Prosím věř mi.." podívám se na něj s prosebným výrazem. Nechci aby odešel... chci aby mi věřil... Něco jsem si teď uvědomil. Něco velice podstatného. ,,Mizuno, miluji tě." řeknu a znovu ho jemně políbím na rty. Jeho dokonalé rtíky jsou tak hebké, napuchlé a hlavně sladké. Nejde odolat. Jak si někdo mohl myslet, že je tohle nevinné stvoření zrůda nebo něco horšího.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nedokážu se odlepit od těch jeho smaragdových očí. Můj první polibek chutnal jako sladkosti, které jsem v životě nejedl. Jeho vyznání mou projelo jako blesk s čistého nebe. Chytím se jeho uniformy a přu svůj pohled do země. Nadzvedne mi hlavu a znovu mě začne líbat, ale tentokrát přidal i jazyk. Ze začátku to byl takový divný pocit, ale teď...Teď se mi to líbí. ,,Co cítíš ke mě?" zhluboka se nadechnu a celý rudý řeknu ,,M...Miluju ...tě" vykoktávám ze sebe.
Já... jsem opravdu šťastný. Tohle je poprvé, co mi někdo řekl něco takového. Silně mě obejme a já mu jeho objetí opětuji. ,,Já tebe taky.." dodám po chvilce. Nikdy jsem si nemyslel, že mě někdo bude mít rád. Přeci jen mám vadu očí a jsem malý.
Nedokážu se ho pustit. Jenže naše milostné objímaní nám překazí ten zpropadený zvonek. ,,Pojďme do třídy, teď máme toho starého páprdu na fyziku." zabručím a neochotně ho pustím. Chytím jej za ruku a vedu do třídy, před třídou mu ruku pustím, aby o ještě víc nešikanovali. Nechci aby trpěl. Zasedneme do lavice a čekáme na toho bláznivého dědka co nás má na tu proklatou fyziku. Jak já jí nenávidím. Zamračím se ve chvíli, kdy se objeví ve dveřích. Meteorit na něj! Nebo bude stačit, když se mu něco stane.
Začne povídat a já přestanu naslouchat. Nikdo okolo nás není jsme jako jediní vzadu. Co toho trošku využít? Hmmmm... Zajedu Mizunovy na stehno a začnu mu ho jemně hladit a mačkat. Podívá se na mě s prosebným výrazem, který říká něco jako ,,Prosím přestaň." Ale mě se nechce. Zavrtím hlavou na náznak nesouhlasu a pokračují víš a víš až se dostanu na krajní hranici stehna a jeho mužství. Najednou mi prudce zakroutí ruku dozadu a já trošičku syknu. Trošku mi překazil plány. No co počkej až budem sami. Vyberu si to se vším všudy.
Surově mu přimáčknu ruku k zádům a on lehce sykne. Tohle mi dělat nebude, neznamená že se mi vyznal, že budu skákat jak píská to se mýlí. Hodina je u konce a tudíž i celé dnešní vyučování. Vyrazím směrem k domovu. Kaede jde samosebou se mnou. Jdeme beze slova ale jenom co dojdeme k temné ličce už jsem natisknut na zeď...
Tak zde je další kapitolka chci vám všem moc poděkovat za 1K přečtení snad se bude líbit :D
