I am Who i am

2.

,,Chci znát tvoje rozhodnutí tady a teď!" na sucho polknu. Nemohu mu říct, že to doučování nemůžu dělat, jinak by mě asi roztrhal jako hada. V místnosti je strašné horko, nejen to oba mě propalují pohledem a to není vůbec příjemné. Ředitel se mi dívá do obličeje, který mám sklopený a Kaede mi zase zrakem projíždí celé tělo od hlavy až k patě. Sedíme takhle už asi deset minut, stále jim nejsem schopen říct své rozhodnutí. 

Polknu a pootevřu pusu. ,,J...Já..." oba napjatě poslouchají co řeknu. Ruce se mi potí a třesou. ,,n..nemůžu.." ,,Důvod?",,Mám ještě jednu práci...a ...." najednou se mi z očí spustí slza, která mi dopadne na klín. Zvednu se a utíkám z ředitelny přímo na záchody. Já vím jsem strašná srágora, ale já už se nezměním. 

,,Proč na něj tak tlačíš!" ,,Že by se nám synáček zamiloval, hmm.." ,,Tak to přeci není!"  řeknu s klidným hlasem, ale trošku zčervenám. ,,Dobře, když to tak není, tak si to dělej jak chceš. Tento rok tě nechám proletět jestli se tvé známky nezlepší, dělej jak uznáš za vhodné." mrkne na mě a ušklebí. To si děláte prdel. Jak si mám sehnat dost kvalitního doučovatele! Musím ho nějak přesvědčit. Běžím rychle do třídy, ale není tam. Teď nemůžu odejít, protože je tu ten starej dědula. ,,Oh pane Sumizone, kdepak jste byl?" To bys chtěl vědět co ty jeden...Klid, to chce klid.. ,,Byl jsem za ředitelem projednávat, něco ohledně mých znalostí." ,,A kde máte pana Chihira?" Co mám říct, vždyť ani já sám nevím kam zase šel. ,,Je stále v jeho kanceláři." To mi nesežere. ,,Dobrá tak se posaďte." 

On to vážně vzal. Po hodině ho musím jít najít. I kdyby to byla to poslední věc. kterou udělám. 

Už bych měl jít do třídy přeci jenom je hodina, navíc jsem přeci jen ta nula, která se nedokáže bránit. Jdu po dlouhé chodbě a zastaví mě známí hlas. ,,Kampak Mizuno, už jsi se rozhodl? Pojď se mnou dáme si čaj a vše to probereme." Jdu za ním spět do kanceláře, kde si uvaří čaj a mně udělá horkou čokoládu, kterou nadevše miluji. Lépe se mi potom myslí. ,,Mizuno, moc tě prosím...Buď Kaedeho učitel, záleží mi na něm a nechci aby propadl." tak když to nechcete tak s tím něco udělejte. ,,Chápu, ale stále si myslím, že to nemohu zvládnout....přeci jenom mám už jednu práci a chodím pozdě domu..." ,,Kolik máš na hodinu?" ,,Um..asi sto pět...."

Proč se mě ptá zrovna na tohle? ,,Fajn mám pro tebe návrh. Pojď ho doučovat a postarat se o něj a dám ti tři sta na hodinu." vyvalím oči. T...Tři sta!? to je strašně moc. ,,To je moc, nechci aby jste mě uplácel..." ,,Dobrá tak dvě stě padesát." Nechci aby mě uplácel.... Podá si se mnou ruku. ,,Po škole se za mnou stavte. Zavezu vás domu a tam začnete." 

Vrátím se na poslední hodinu do třídy. ,, Omlouvám se byl jsem u ředitele." ,,Oh copak se stalo Mizuno." tahle učitelka je docela fajn, ale taky má své mouchy. ,,Ale jen jsme de bavily o škole, dělali jsme takový průzkum." oddychla si a já se posadil vedle Kaedeho. Ten se na mě celou hodinu dívá jak vyvoraná myš a to jsem mu ještě neřekl co se stalo, nebo spíš co ho čeká.

Kde byl tak dlouho to si ho někdo někde podal? Ne, nemá na sobě žádné rány nic. Povzdychnu si a stále si projíždím jeho tělo od hlavy, k patě. I přes uniformu vypadá jeho tělo hezky. Na co to sakryš myslím....vůbec není roztomilý.... počkat on je roztomilý. Bouchnu hlavou o stůl a Mizuno se lekne. Nejen on, ale celá třída. Díky bohu v tu chvíli zvoní. Je konec, jdeme do šaten, kde si obujeme boty. Znovu vyklepe rýsováčky a naplní krabičku. Povzdychne si a místo toho, aby šel ven ze školy si to namířil zpátky.

,,Kam to jdeš? Ty nejdeš domů?" ,,Ne!" zasyčí. Vůbec ho nepoznávám, co se mu stalo? Namíříme si to směr ředitelna a ani nechápu proč. Co má zaluben? Dojdeme tam a otec vyjde. ,,Konečně jste skončily?" kývne poslušně hlavou a já jen žasnu. Vlastně on je poslušný stále. Nasedneme do auta, jedeme k nám domu? Jsem dosti zmatený....

Lidičky snad se vám to líbilo.