Naga je dračí dítě. Když jí bylo pět let, tak ji vyhnali z rodné vesnice kvůli její dračí krvi, jelikož tamější obyvatelstvo je pověrčivé a věří, že by Naga zapříčinila jejich záhubu. Vyhnali ji do hor věřící, že zemře hlady, nebo ji zabijí zvířata...
Bylo to tu. Inthyl čekaly její nejdůležitější zkoušky v životě, páč měla jedinou šanci, jak se dostat ke gryfí hlídce. Naga jí to přála, že se dostala tak daleko. Nyní musela projít třemi zkouškami: jeskyně snů, sluneční zátoka a měsíční údolí. V každém z míst je artefakt, který působí na osobnosti toho, kdo jej má v držení. Každý z artefaktů stráží ke všemu ještě nějaká "síla" nebo nestvůra. Jsou to smrtelně nebezpečné úkoly, které dokáže splnit jen tvor s čistou myslí a duší. Ten je pak hoden stát se členem Gryfí Hlídky.
Inthyl se na to usilovně připravovala tři roky. Měla silnou vůli a odhodlání tu zkoušku dokázat. Naga jí podporovala na každém jejím kroku a učila jí mnoho fíglů, které jim kolikrát zachránily život.
"Ach....Nago, mám strach, že to nedám. Tolikrát jsem slyšela příběhy o těch místech. Nikdo s pochybnostmi se odtamtud nevrátil. Mám trochu pochybnosti. Co když to nezvládnu? Co když pohořím? Co když tam nedej bože zemřu?" Strachovala se Inthyl a Naga ji uklidňoval a jak to jen šlo. "Zapomnělas? Zkoušku může složit jen tvor s čistým srdcem a duší. Bude bránit poddané a bezbranné. Nesmíš se ale zlákat pokušením. Tvé srdce musí znát jen čest. Musíš se řídit svou ctností. Pak nemůžeš pohořet." Uklidnila ji Naga a hladila ji po peří. Inthyl s ní tedy souhlasila a na Naziino přání letěla domů se prospat, že prý musí být vyspalá na její velký den.
Druhý den byly obě tak vynervované. Na Nagu všichni gryfové koukali jak na vetřelce, jelikož byla v podobě draka. I když jí to vadilo, Inthyl byla její přítelkyně a chtěla ji povzbudit. Nechtěla si to nechat ujít. Raději se ale držela od ostatních gryfů dál. Stále někoho vyhlížela. Najednou vedle ní vzplanul oheň a z něj vyšel pegas, černý jako noc s žluto oranžovýma ponožkama a křídly barvy zlatá, rudá a oranžová. Stejné barvy byla její hříva a ocas.
"Na elegantní příchody si stále potrpíš, že? Adfrid." Zazubila se na pegasku Naga a udělala si pohodlí jak dračice, tak pegas. "Jak to jde u strážných?" Optala se Naga a mrskla ocasem.
"Ále. Ani se neptej. Někdo nám furt podpaluje stáje." Odpověděla Adfrid a protáhla si křídla. Dračice se začala smát. "To se dá čekat. Když patříte k elementálům ohně."
Jakmile se všichni uklidnili, na vysoký skalbal vylezl starý šedivý gryf s jakýmsi znakem nad zobákem. Vysvětlil pravidla. Bylo to na chlup stejné jako roky před tím. Inthyl to znala už na zpaměť. Poté Starší vyzvali mladé gryfy, aby se postavili na obřadní kámen. Bylo jich celkem 7. Mezi nimi i Inthyl. Hodila okem po dračici a pegasovi a kývla hlavou. Naga i Adfrid jí to oplatily a dále se jen dívaly.
"Všichni znáte pravidla. Vrátí se pouze jeden. Jeden vítěz, jeden vyvolený. Dokažte, že jste hodni nosit měsíční nadtlapky (něco jako řemínky nad kotníkem)." Pronesl Staršina a na jeho rozkaz se všichni vznesli a rychlostí blesku zmizeli do třech stran. Inthyl a další tři letěli ke Sluneční zátoce.
O Sluneční zátoce jsem slyšela vyprávět mnoho legend. Stejně jako je slyšela Naga. Bylo mnoho verzí. Společné ale měli to, že se tam nacházel krystal s uvězněným slunečním paprskem z prvního slunce. Je to zkouška odvahy. Krystal střežil démon jménem Scox, vyvolaný nekromantem Samnu, aby pohltil měsíc a uvrhl svět do chaosu a rozpoutal Apokalypsu. Scox střeží krystal, ve kterém je držena kromě paprsku i jeho vlastní duše.
"Popravdě, mám o ní strach. Démoni na těch místech jsou dost silní. U Scoxe se nebojím. Toho by měla zvládnout. Ale v Jeskyni Snů je přeci duch Freii, pokušitelky. Jestli jí podlehne, její duše zůstane uvězněná v jeskyni a stane se další bludnou. Další iluzí." Svěřila se Naga Adfrid a přitom se koukala do země. Oči se jí zvláštně leskly. Byl v nich vidět ten oheň a odhodlání.
"Prosimtě. Pomáhala jsi jí. Myslím že to..." Než to stačila doříct, tak do sloupu vedle nich narazil fénix, černý jako noc s tmavě modrým odstínem křídel a ocasu. Bylo vidět že je zraněný, tak ho Adfrid položila k sobě na záda a odletěla se slovy, že ho odnese k Vervali, (nejvyšší z Hnízda kde žila Naga) aby se na něj podívala. Fénixové se jen tak nezjevují. (hlavně nenarážejí do sloupů) Jsou to inteligentí bytosti. Svým způsobem je fénix nesmrtelný. Když je už starý, tak shoří a při úplňku nebo o slunovratě (záleží na druhu) se z popela znovu zrodí. A tak to jde stále do kola.
Uplynula asi hodina a Inthyl se stále nevracela. Naga začala mít obavy, když tu najednou se na nebi objevili tři tečky. Nebyli to ale gryfoni. Jakmile se přiblíži, bylo vidět, že to jsou draci. Ale jiní než Naga kdy viděla. Byli černí jako smrt, obrnění a jakoby měli křídla z černého dýmu, který kolem každého byl jako mlha. Za těmi třemi se objevili další a další. Zvláštní bylo, že na tom největším byl člověk. Nebo ne? Rozhodně tak vypadal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Naga vycítila problémy a ihned odletěla hledat Inthyl. Vletěla do Sluneční Zátoky a snažila se najít jakékoliv stopy po zlaté gryfonce. Všude bylo peří, krev a někdy i kusy kostí. Naze se z toho zvedal žaludek, ale udržela se. U jedné z jeskyň viděla hluboké škrábance a ohořelé okraje jeskyně. Když se porozhlédla lépe, všimla si, že na zemi je Inthyliino peří. Naga se zhrozila a proměnila se na člověka, aby nepřitahovala takovou pozornost, a vběhla do jeskyně.
Jeskyně byla tak temná, že se dívka musela pohybovat opatrně. Měla nastražené smysly. Bylo všude hrobové ticho, dokuď nedošla do nějakého prostoru. Schovala se za skálu a rozhlížela se. Nebylo tam nic zajímavého, než si všimla, že na zemi leží vážně zraněná Inthyl. Naga za ní chtěla vyběhnout. Pak se ale zarazila. Znala příliš dobře příběhy o démonovi co tu žije. Věděla, že útočí ze zálohy. Na své oběti čeká. Vyhlíží je. Tak se nejdřív Naga rozhlídla. Pro jistotu vazala kámen a udělala s ním rámus. Nic se nepohlo, a tak vyběhla za Inthyl.
Gryfonka měla proříznutá obě křídla a zlomenou nohu. Naga k ní přiběhla a klekla si k ní. Měla pár runových kamenů a nějaké léčení. Rozhlídla se, jestli ji někdo nepronásleduje a nesleduje. Poté položila runové kameny na Inthyliiny rány. Runy na kamenech začali okamžitě zářit a léčit rány.
Po chvíli byla Inthyl plně zdravá. Koukla na Nagu a oddechla si. "Ach Nago. Překvapil mě.Nemohla jsem se bránit....já...já....." Inthyl měla slzy na krajíčku, ale Naga ji uklidnila.
"Nemůžeš za to. Je na tebe moc silný. Ale zapomeň teď na krystal. Musíme pryč." Obě se tedy zvedly. Dívka vylezla gryfonce na hřbet, chytla se srsti a něco jí pošeptala. Inthyl kývla a okamžitě vzlétla. Gryfonka to raději vzala kolem jezera. Po tom, co jí během letu řekla Naga se k obřadnímu místu nechtěla ani přiblížit.
