Dragon Daughter - Faun Prophecy

Přítel nebo nepřítel?

První co Naga uslyšela, byl oheň. Když otevřela oči, byla svázaná u táboráčku a měla roubík v puse a na pravé ruce měla náramek z birrellu. (blokuje jakékoliv kouzla) Pokusila se pohnout, ale neúspěšně, tak jen otočila hlavou, aby se rozhlídla. Najednou jí ale někdo šlápl na záda a přitlačil k zemi. "No nazdárek. Tak ty ses nám probudila. To je mi ale milé překvapení.....pro tebe zas tak milé nebude, mutantko." Řekl ten, co Naze stál jednou nohou na zádech. Ihned jí došlo, kdo to je. Poznala ho podle hlasu. Byl to ten zmetek, co jí předtím přepadl a omráčil.

"Ty šmejde! Pusť mě!" Pomyslela si Naga, ale díky roubíku jí z pusy vyšlo jen "tffmmmee! pfffmmmm!" na to se ten rytíř (nebo co byl) začal smát a slezl z ní. na to ji obrátil na záda a kouknul se jí do očí. "Hmmm...s tím roubíkem toho asi moc neřekneš, co?" Řekl a sundal jí ho. Na to dívce začala z pusy vycházet hromada nadávek ve všech jazycích, co jen znala. Potom se ale uklidnila, protože věděla, že jí to není nic platné. 

"No vidíš, jak umíš být hodná. Jestli pak budeš hodná, když tě rozvážu." Pověděl a sklonil se k ní.

"Grrrr...narvu ti čepel do chřtánu!" Zasyčela na něj Naga, tak, že by se jí i chřestýš polekal a vzal nohy na ramena. (kdyby nějaké měl)

"No no....nehraj si s ohněm...nebo se popálíš. Furt tě můžu zabít. Ale neudělám to, a víš proč?" Aniž by dívka mohla cokoliv říct, odpověděl si sám na otázku, že to přijde časem, a že zatím ji ušetří...pokuď mu bude sloužit. Dřív, než se stačil představit, těsně vedle hlavy mu proletěl šíp s nějakým vzkazem. Jemu zjevně hned došlo, kdo to poslal a na jeho tváři se ihned změnil výraz na dost nasraný. Jakmile ho přečetl, tak ho zahodil a podíval se do stínů stromů. 

"Christin, drahoušku, kde jsi???" a začal pochodovat jak na přehlídce. "Noták.....kde jsi. kde jsi ty malá elfí kurvo!! Trident!!" začal řvát do větru a hodil dýku, co měl na opasku, do křoví. "Přísahám, že tě vykuchám!" Najednou ale stichl, jelikož mu někdo dal čepel meče na krk. "A já tě vykostim za letu, Wyrime." Řekla elfka, která se vynořila z lesa a přišla přímo před Wyrima.(jak se zřejmě jmenoval) 

"Naposledy jsme se viděli na tom pogromu  v Puncheredu. Byla zima. Leden, nemýlím-li se. Byl to ten den, kdy ses mě kurva pokusil zabít. To bylo samé "Ohoh, miláčku, já tě tak miluju, nikdy bych tě neopustil." a pak se mě jeden z tvých nájemných zabijáků pokusil zabít. Je to už padesát let, že?" Řekla elfka a podívala se na něj jejíma žlutýma očima. Měla hnědé vlasy jen o trochu tmavší, koženou zbroj. Na krku měla přívěšek ve znamení Staršího Světa ( čtyři království, obyvatelé každého z nich ovládali určitou magickou moc. V druhém Věku mezi nimi vypukla válka a navzájem se zničily. Na troskách Strého Světa byl vybudován nynější.) 

Nebyla sama, ale zároveň byla. Někdo Nagu rozvázal. Ale když se rozhlídla, byla tam jen ona, elfka, Wyrim a......teď si toho všimla. Ten kdo držel toho rytíře, byl nějaký stín. Naga se rozhodla co nejrychleji vypařit, ale Christin ji zastavila se slovy, že se s ní chce někdo vidět, ať zůstane kde je. Poté chtěla toho člověka podříznout, ale než se nadála, on se proměnil v černý prach a zmizel.  Elfka zaklela a otočila se na Nagu. ta si všimla tetování, co měla přes oči. 

"Je mi líto, dračice, ale tam kam tě hodlám odvést, není zrovna přívětivé místo. Tak tě prosím, nepřeměňuj se a nekoukej se. I když to si pojistím." Jakmile to dopověděla, použila na mě jakési kouzlo, které Naze zakalilo zrak a viděla tedy jen černo černou tmu. Zase nevěděla, kam ji vede. Ale největší otázka byla, kdo s ní chtěl mluvit.