Dragon Daughter - Faun Prophecy

Rytíř A Drak

Naga se spolu s několika dalšími draky vracela z průzkumu po území. Její věrná gryfí přítelkyně Inthyl na ni už na obvyklém místě čekala. Vítr jí čechral její stříbrné peří a nazlátlou srst. Gryfové a draci se nikdy moc nemuseli, ale od dob co se Zaga a Inthyl seznámil se vše změnilo. Tyto dva druhy spolu uzavřely příměří.

„No konečně jsi se vrátila. Čekám tu na tebe už celou věčnost." spustila na Zagu hned jak přistála a proměnila se v dívku s hnědými vlasy sahající na ramena.
Naga se na svou neobvyklou kamarádku podívala hnědýma očima s nádechem ohnivě rudé.
„Promiň. Ale zdržela jsem se. Byly komplikace. Ti sedláci jsou čím dál víc troufalejší." Omluvila se dívka a pokynula rukou, aby ji Inthyl následovala.

Naga seděla v jeskyni připomínající nějaký pokoj. Kamenný výběžek na kterém ležela medvědí a ovčí kůže sloužil jako postel. Na jedné ze stěn byla kruhová díra (vypadala, jako by tou stěnou někdo prolítl) co byla takové okno a ve vydlabaném otvoru plápolal oheň, u kterého ležela a hřála se Inthyl, která nenápadně pozorovala Nagu hledící na západ slunce. Bylo jasné, že je zamyšlená. Gryfonce to stejně nedalo a zeptala se.
„Připadá mi, že v posledních pár dnech jsi....hodně nervózní. Děje se něco?"

Odpovědi se dočkala po pár minutách. Naga jí řekla, že nedávno narazili na vypálené dračí hnízdo. Draci byli mrtví a vejce buď rozbité nebo ukradené. Vždyť takové dračí vejce má větší cenu než diamant.
„Bojím se, Inthyl. Bojím se toho, že naše hnízdo skončí stejně. To lidské plémě nás chce zničit. Chtějí víc území. Jsou tak naivní.... Vedou války o nic. Masakrují se navzájem. Nechápu kde se to v nic vzalo? Tolik nenávisti." odvětila Naga, která stále hleděla na slunce. Po chvíli přešla k "posteli'' a sedla si na ní.
„Jsou to primitivní, nechápajíci, pýchou a nadutostí přetékající bytosti. Nemají k nám žádnou úctu. Jsme o staletí starší než oni a stejně prahnou po tom, aby si vystavili naší hlavu nad krbem."  poznamenala Inthyl a protáhla se.

„Jo, souhlasím. Pffff....lidi." řekla Naga a natáhla si ovčí kůži přes záda, na kterých byly na okamžik vidět šupiny stejné barvy jako má na pravé tváři a čele.
„Hehe. Souhlasíš se mnou, ale ty jsi taky člověk." zasmála se gryfonka a podívala se na Nagu, která se právě otočila na bok.
„Nejsem člověk. Už ne. Zapomnělas? Kdyby mi ten lovec nepomohl, umlátili by mě. Jen kvůli tomu, jak vypadám. Nejsem člověk. Ten v mém já už zemřel."
Jakmile to dořekla, stoupla si a byla na cestě k odchodu. Inthyl ji ale zastavila otázkou, Kam jde.
„Proletět. Musím si pročistit hlavu. Toto je bláznivý svět. Kdybych to nedělala....zešílela bych."
Pak se jen otočila a odešla.

Už asi dvě hodiny se prolétala Naga nad lesem a pozorovala ho. Jako drak měla vyvinutější smysly, hlavně zrak. To ji ale v tuto chvíli zradilo, jelikož se jí kolem zadních tlap omotal kovový řetěz a srazil ji k zemi. Naga narazila do několika stromů a do toho řetězu se zamotala ještě víc.
Najednou jí na hřbet skočil nějaký bludný rytíř. Když ho uviděla, zavřela tak, jak to umí jen ona. Rytíř měl tmavě blonďaté vlasy, které mu sahaly nad lopatky, tmavě koženou zbroj a přes záda pochvu. V ruce držel meč a pozoroval mě. 

Po chvíli se začal smát. "Hah! Mám já to ale štěstí. Už druhý za tento týden. A ještě k tomu dračice. No, tvá kůže mi vynese dost velké mění." Přistoupil k proměněné Naze. Ona ale udělala něco co nečekal. Na to že Naga byla oproti ostatním drakům menší, ale měla dost síly. Zapřela se a zpřetrhala řetězy, zařvala na něj a přidupla ho k zemi (tak, aby ho nerozmačkala) a držela na něm tlapu. Nemohl se ani hnout. Nejdřív mu z pusy vycházela tuna nadávek. Potom se ale uklidnil.

„Tak. DOTOHO! ZABIJ MĚ!" Zařval na Nagu. Ta k němu jen sklonila hlavu a zavrčela mu přímo do obličeje.
„Grrrrr...... Já tě nechci zabít. Ale taky nechci, abys zabil ty mě! Svou kůži mám na to až moc ráda. Ale ty taky nechceš zemřít. To je ale problém. Když mě zabiješ, půjdou po tobe další draci. Když zabiju já tebe, tak se vzápětí objeví další lovec, prahnoucí po mé kůži. Takže se tu buď povraždíme, nebo na to zapomeneme a uděláme, jakoby jsme se nikdy neviděli. Hmmm?" Nabídla mu Naga a pozorovala ho, co udělá. Rytíř se zamyslel, a pak mlčky kývnul. Naga ho tedy pustila a jako stín se vypařila.