Dragon Daughter - Faun Prophecy

Setkání

První co Naga cítila, byla vůně vody, slané, někde blízko. Jakmile otevřela oči, uviděla, že je v jakémsi "lesním" pokoji. Nad ní se linula tlustá větev se zlatavými listy. Kolem byly dřevěné sloupy, kolem kterých se vynul břečťan a nějaká popínavá rostlina s modrými květy, které, jak Naga posoudila, přidávaly do pokoje aroma. Na stropě vysel velký, průhledný drahokam, od kterého se měsíční světlo odráželo a na stěnách tvořilo různé obrazce. jeden z nich vypadal jako drak a jiný jako faun. Mnoho obrazců připomínalo i tvory o kterých Naga slyšela jen v legendách a dávno vymřeli. Jak se Naga rozhlížela po místnosti, všimla si, že na jedné z větviček sedí, nějaký tvoreček.

Vypadal jako myška, ale byla celá kostěná a v očních důlcích měla dva modré plamínky. Dívce trochu naháněla strach, ale když se kostřička přiblížila k ní a seskočila na větev vedle ní, připadala Naze docela roztomilá, a tak ji vzala opatrně do dlaní a posadila se, aby si jí pořádně prohlídla. Myška pískla na pozdrav a posadila se na zadní. Naga jí také pozdravila a pohladila ji po lebce. "Ále. ty jsi mi ale zajímavý tvoreček. Cítím z tebe nekromancii. Jakpak se jmenuje..em....myško?" Zeptala se hybridka a všimla si, že v místě, kde by měla ouško měla vyrytou hvězdičku. Myš se na ni podívala a kvíkla. Znělo to jako Que, a tak se Naga rozhodla, že se tak bude jmenovat.

"Docela originální. Que, to uznávám...je to roztomilé." Řekl elf, který se objevil ve dveřích. Měl černé, dlouhé vlasy, které mu sahaly nad ramena a měl je sčesané dozadu. Pár pramínků mu padalo do obličeje, na kterým se mu vyjímali bílé oči jako dva drahokamy. Přes ramena měl jakousi neidentifikovatelnou kůži a odhalený trup. Na zádech měl pochvu s mečem. Vše měl v černé nebo šedivé barvě. Pleť měl nepřirozeně světlou, až šedavou.

"Ty...ty jsi temný elf?" Optala se dívka, která na něj zírala jak na zjevení, aniž by si to uvědomovala.

"Né tak úplně. Jsem napůl temný a napůl noční. Směska. Proto také žiji se svou sestrou zde." Odvětil elf a přišel k posteli, kde seděla Naga a nemohla z něj spustit oči.

"Eeeeeeeee.....aha......a.....kde to jsem??" Položila otázku dívka a zvedla se z postele. Když přišla k němu, byla přibližně o hlavu menší než on, a tak o krok ustoupila, aby se mu podívala do očí.

"Jsi v Feuer nar Dea. Město vyvrhelů. Mé jméno je Galamo. Hádám, že ty jsi Naga."

Jakmile to dořekl, chytil dívku za ruku a kynutím hlavy naznačil, aby šla s ním. Naga se trochu začervenala, a tak sklonila hlavu, aby to Galamo nezjistil. Když vyšel s Nagou ven, naskytl se jim výhled na prastaré město, postavené na obrovském, slaném jezeru, nad kterým se proháněly nějaké malé, světélkující potvůrky, ať už ve vzduchu nebo na vodě, a osvětlovaly hladinu, od které se odrážel svit vycházejícího slunce. Naga si všimla, že ve vodě jsou i sochy. Dřív než se stihla zeptat, elf ji odvedl do města. Prošli celé město, až došli ke stájím. Dívce se rozzářil na tváři úsměv a podívala se na elfa, který ji pustil ruku a kývl, že může vejít.

Jakmile vešla, tak se jí zatajil dech. krásné, čisté stáje. Ale to ji zas tak nezajímalo. Rozběhla se k grošovanému hřebci, plemene andaluský kůň. Naga měla vždy ohromnou slabost pro grošáky. Tento ji ohromě zaujal. Natáhla k němu ruku a on ji očichal a nechal se pohladit po čumáku.

"No, já se klaním. Vidím, že si rozumíte. Zdá se, že tě má rád. Pokuď chceš, tak může být tvůj. Pro něj by to bylo jen dobro, jelikož nikoho k sobě nepustí a Kyara tvrdila, že je beznadějný a že ho máme zabít. Je skvělé vidět, že si opět někoho zamiloval." Řekl Galamo a natáhl k hřebci ruku. Ten po ní ale chňapl, a tak elf rychle ucukl. "Tak...vidíš. Nikoho nemá rád, krom tebe, jak se zdá."

"No...dobrá. A jak se jmenuje?" Zeptala se dívka a podívala se směrem, ke Galamovi, který právě odešel. "Hmm. Zvláštní. Tak tě zřejmě mám pojmenovat já. Líbí se ti jméno, Zato?" Zeptala se a hřebec na to divoce hodil hlavou na nesouhlas. "Nelíbí? A co Esko?" Zeptala se znovu. Grošák na otázku hodil hlavou, jakoby kývl a dupl na souhlas. Naga se usmála a pohladila Eska po hlavě. Najednou se ale vzepřel a divoce zařehtal, když dívce na rameno vyskočil Que. Naga ho uklidnila a vysvětlila mu, že se nemá čeho bát. Esko se uklidnil a očmuchal kostřičku, která měla naděláno a raději zalezla zpět.

Naga se podívala Eskovi do očí a ihned poznala, co chce. otevřela dveře boxu, vyvedla hřebce ze stáje. Nasedla opatrně na koně a modlila se, aby ji neschodil, což neudělal. Na odměnu ho pohladila po šíji a pobídla ho do kroku a odjela do lesa. Chvíli jela krokem, ale pak se na rozkaz Esko rozběhl tryskem. Naga se chytla hřívy a užívala si jízdu. Za chvíli uslyšela další kroky koně, a tak se ohlídla aby zjistila, že za ní jede Galamo, který měl čistě černého koně. Rychle jí dohnal a donutil ji, aby zpomalila.
"Kam tak rychle?" zeptal se elf a usmál se na Nagu, která se na to jen začervenala.

Jeli spolu několik hodin a za tu dobu si o sobě řekli spoustu věcí. Naga zjistila, že Galamo byl jeden z vyšších temných elfů. Měl u nich postavení, dokud ho se sestrou neobvinili z vlastizrady a musel utect před popravou. Útočiště oba našli v tomto městě a našli spoustu přátel. On se stal jedním ze strážců a sestře se povedlo dostat ke gardě.

Když se měli vracet, narazili na elfku, která je pozorovala z korun stromů a priblble se usmívala.
"Ale ale.... Hrdličky. No Galčo.... To bych do tebe neřekla. Ty a drak spolu? Jak.....zvláštní. Hehehe" popíchla Galama elfka a zasmála se. On si to ale nenechal líbit a otočil koně jejím směrem.
"Jestli nezmlkneš, tak tě umlčím já, Kyaro." sykl na ní a zamračil se. Oči se mu zaleskly zlostí. "Tobě může být jedno s kým se stýkám a s kým ne, sestro."
V jeho hlase byl slyšet hněv a bylo to znatelný i z toho, že zatnul ruku v pěst. Nějakou dobu po sobě ještě štěkali, ale potom se oba rozešli a Naga jela s elfem zpět do města.