Dragon Daughter - Faun Prophecy

Duch Lesa

Zřícenina hradu, králičí pečeně, voda,zpěv a dost dobrá parta. Co lepšího si přát? Naga se dost sblížila s ostatními členy jejich...výpravy, kterou tvořili: trpaslík Olaf, zrzek s dost bujnou kšticí, divokýma hnědýma očima, obouruční sekerou, na které měl vyryté nějaké trpasličí znaky a Levi. Blonďatá dívka, se zelenýma očima. Podle všeho lukostřelec. Naga pozorovala pozorovala pasoucí se koně a vůbec si nevšimla Gala, který za ní přišel a sedl si vedle ní. 

"Víš....Nago...já..já..." začal Galamo a dost se červenal a zadrhával. Naga se na něj překvapivě zadívala a natočila hlavu na stranu. Gal se na to pořádně nadechl a spustil. "Víš, chci ti něco říct.." řekl, ale Naga se jen usmála. "Ano..to mi došlo, že mi chceš něco říct Gale." Elf se na to usmál, ale pak zase zvážněl. "Chci ti jen říct, že je to nepravděpodobný, ale asi jsem se do tebe zamiloval. Víš....na hybrida jsi...jiná...chováš se jinak. A...a..." Než dořekl větu, Naga ho políbila a pak objala se slovy, že asi to je nepravděpodobný, ale že ho také miluje. Vůbec jim nevadilo, že je zbytek skupiny poslouchá a jen se přiblble usmívá, krom Christin, která čistila svého vraníka. 

Už jeli přibližně tři hodiny. Naga pomalu usínala, ale Galamo ji vždy probral šťouchnutím do ramene. Ani jeden nestál o pád z koně. Ať už kvůli ztrapnění, nebo nebezpečí úrazu. Konečně dorazili na místo. Tedy...skoro. Před nimi se tyčil prastarý kamenný labyrint. Christin slezla z koně a kynula Naze, aby slezla také. Dívka poslechla a došla s elfkou před vchod. "Dál už musíš sama. My počkáme na tebe zde." Vysvětlila Trident a pak jí zašeptala něco elfsky a vrátila se zpět ke koni. Teď to bylo už jenom na dračici. Naga chvíli koukala na vchod jakoby byla smyslů zbavená. Potom se ale odhodlala a vešla. Vůbec netušila kudy jde, nebo jestli jde správně. V duši ale věděla, že jde správnou cestou a něco uvnitř jí říkalo, že tu už kdysi byla. Po několika desítkách zatáček se konečně dostala do středu. Napovídala tomu spirála a uprostřed postavený kámen u kterého bylo něco divného. Asi skála. Skála, která se právě pohnula.

Obluda byla o tři hlavy větší než Naga. Na sobě měla světle šedou až modrou kůži, která připomínala spíše dřevo, do kterého byly vyřezané spirály a jiné runy. Hlavu měla spíše lidskou, ušla a čumák měla ale kozlí a z hlavy jí vyrůstaly dva zakroucené rohy. Jediné, co měla pořádné chlupaté, byly její nohy, zakončené kozlími kopýtky a ocáskem. Měl dlouhé, modro šedé vlasy, jako vodník. Ze hřbetu mu vyrůstal nějaký mech a větvičky.

Bytost se na dívku rychle obrátila a mrkla svými zvláštníma očima. Udělala pár nemotorných pohybů a přišla k Naze. 

"Vítej...vítej vyvolená, Narieel. Čekal jsem na tebe velmi dlouho, ale jsi již zde." Řekl a uklonil se."Mé jméno je Duch Lesa, Strážce Vzpomínek, Opečovávatel Země a vládce Elementů a samozřejmě tvůj oddaný poddaný." Představil se a znovu se narovnal.

"Ty jsi.....Faun? Já...ty...někoho mi připomínáš." Řekla podivená hybridka a přistoupila blýž ke Strážci.

"Ano. Již jsi tu byla. Ale tvá paměť, je vymazána, Narieel. Kdysi jsem vám vyvěštil váš Osud. Pokud si to ale nepamatujete, řeknu vám ho znovu." Řekl pokorně Faun a ustoupil o krok dál.

Naga pouze kývla a trochu se zděsila, když Faun vytáhl stříbrno zlatou dýku. Ihned dívku uklidnil, chytil ji svými dlouhými, chladnými pařáty a řízl ji do dlaně. Její krev nechal skapat do spirály. Naga pouze zasyčel a zaťala svaly, aby ji to tolik nebolelo.

"Až den se promění v noc, a Deemon opět získá svou moc, vrátí se zpět na tento svět a pošle krok času, zpět. Intheo zaklet bude a osvobodit ho bude moci jen dračí dítě. Svede bitvu s temným vlkem a rozhodne, zda devět světů pohltí temnota. Rozhodne, zda Velkou Devítku čeká vzmach, či pád." Pronesl Faun věštbu a ukázal na bílý portál, který se otevřel s dotykem krve středu spirály. "Nyní, má paní, vejděte. Čeká vás náš pán." Uklonil se Duch Lesa a Naga trochu neochotně, držíc si zkrvavenou dlaň, vešla do portálu, který ihned za ní zhasl a uzavřel se.