Two Boys, One Girl (Kovy, Ment)

Část Šesnáct

Pohled Honzy:
Byli 3 hodiny ráno a já zase nestíhám. V Praze musím být v 5 hodin abych stihl dojít k Am domů. Vlak mi jede ve 4 hodiny ale stejně si myslím že to nestihnu. Venku byla ještě tma a já jsem si chystal nějaké věci do sportovní tašky. Nějak zvlášť jsem nepospíchal protože jsem si myslel že mám dost času. Dobalil jsem si a podíval jsem se na displej mobilu. Byli 3:50 a já chodím na nádraží 30 minut. Popadl jsem tašku, mobil jsem si zastrčil do kapsy. Vyběhl jsem z domu směrem k nádraží. Běžel jsem jak mi síly stačily. Pořád byla tma takže jsem​ nic neviděl. Ale v tu ránu jsem viděl jak se proti mně řítí auto v obrovské rychlosti. Pak už si nic nepamatuji.
Pohled Káji:
Zazvonil mi budík. Okamžitě jsem ho vypnul aby jsem neprobudil Am. Ačkoliv jsem nechtěl vylezl jsem z vyhřáté postele a šel jsem čekat na Honzu. Už bylo 6:15 a Honza pořád nepřicházel. Šel jsem zpět k Am která pořád spala. Opatrně jsem si lehl vedle ní a usnul jsem.
Pohled Am:
Vzbudila jsem se chvíli po 10. hodině. Kájá ležel vedle mě a pravidelně oddychoval. Vzala jsem si mobil a začala jsem si číst komentáře pod novým Kájovým videem. Komentáře které mě potěšily byly třeba jako: "Ta Am je krásná a vtipná! Měla by natáčet!" nebo "Tři nejvíc sympatičtí lidé v jednom videu! Super!". Nad takovými komentáři jsem se pousmála a dala jim lajk. Podívala jsem se na čas a všimla jsem si že už je skoro 10:45. Vedle času jsem měla napsané datum. Všimla jsem si toho že je 1. srpna. Chvíli jsem se na datum dívala a pak mi to došlo. Já mám narozeniny! Otočila jsem se na Káju který seděl opřený o postel a koukal se na mě. ,,Vše nejlepší k narozeninám!" řekl klidně a podal mi malou růžovou krabičku. Já jsem mu ani nic neodpověla a začala jsem krabičku otevírat. Když jsem otevřela krabičku nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byl tam nádherný náramek. Okamžitě jsem náramek položila vedle sebe a skočila jsem Kájovi okolo krku. ,,Děkuji! Moc! Moc! Moc! Děkuji!" Dala jsem mu letmou pusu na tvář a on se mírně začervenal. ,,Nemáš zač." Řekl a usmál se. Vyndala jsem ho z krabičky a podívala jsem se na něj ještě více zblízka. ,,Nandáš mi ho prosím?" Usmlála jsem se a on kývl. Nandal mi ho a já jsem se opět usmála. ,,To jsi vážně nemusel!" Řekla jsem. On mi na to s úsměvem na tváři odpověděl: ,,Pro kamarádku všechno!" Já jsem se zvedla z postele a šla jsem udělat snídani. ,,Co chceš k snídani?" Zeptala jsem se Káji. ,,Nic nedělej, vždyť máš narozeniny." Usmála se a já jsem se zatvářila vážně a řekla jsem: ,,Takže udělám banánové lívanečky." Odešla jsem do kuchyně a sama pro sebe jsem se usmála. Udělala jsem těsto a začala jsem je dávat na pánvičku. Při smažení jsem začala přemýšlet nad Honzou. Vzpomněl si vůbec? Napíše mi alespoň? Z přemýšlení mě vykolejil hlas Káji. ,,Zdá se mi že se ti to trošku pálí." Řekl klidně a usmál se. ,,Kurňa." Řekla jsem potichu a sundala jsem spálený lívanec z pánvičky a hodila ho do koše. Kájovi jsem na talíř společně s bánány a jahodami dala několik nespálených lívanečků. ,,Děkuji!" odpoutal svůj pohled od displeje mobilu a začal jíst. Já jako praví špeh jsem si všimla že psal Honzovi. Žeby si na mě ani nevspomněl? Odešla jsem do koupelny se osprchovat.
Pohled Káji:
Napsal jsem Honzovi protože se mi zdálo divné že nepřijel.

K: Honzo kde jsi?!
K: Halooo
K: Am bude dost zničená je ti to jasný že jo?

Neodepsal mi.

Je tu další kapitola! Jeeeej! V poslední době uvažuji nad tím že začnu psát ještě jednu fanfikci protože když nemám náladu na to psát tuhle a zrovna mám náladu na to psát tak je to dost blbí. :D :( Už jí mám vytvořenou i jako koncept ale nevím jestli jí nezačnu psát až po dopsání této. Kdyžtak mi napište váš názor na to do komentářů. <3 Hvězdičkujte, komentujte a u další části. Vaše Anny...