Two Boys, One Girl (Kovy, Ment)

Část Osmnáct

Vešli jsme do nemocnice. Naše kroky mířili k recepci. ,,Dobrý den, já jsem Karel Kovář a tohle je moje kamarádka Am Dark. Hledáme pana Macáka." Řekl Kája naprosto klidně a já jsem se na něj podívala. Pořád se díval na mladou paní která hledala něco na počítači. ,,Ano to souhlasí. A můžu se zeptat v jakém vztahu je vaše kamarádka s panem Macákem?" Zeptala se paní. ,,Přítelkyně." Odpověděl za mě Kája. ,,Dobře." Odmlčela chvíli. ,,Pan Macák leží v 10 pokoji ve druhém patře." Řekla bez jakékoliv náznaku jakékoliv pocitu na obličeji. (Dává to smysl? :D)
,,Děkujeme." Řekl jí Kája. Šli jsme po schodech až do druhého patra. Koukala jsem se na čísla pokojů. Před očima se mi objevil pokoj s číslem 10. Podívala jsem se do očí Kájovi a on mně. Pomalu stlačil kliku pokoje a já jsem nahlas polkla. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Já jsem šla těsně za ním. Uviděla jsem bílou postel ve které ležel. Kája poustupil o kousek na stranu. Pomalu jsem přicházela k jeho posteli. Sedla jsem si na židli která byla u jeho postele. Honza mněl úplně bílou pokožku. Do očí se mi nahnaly slzy. Chytla jsem ho za jeho studenou ruku. Svěsila jsem a brečela jsem. Cítila jsem jak mi teplé slzy stékají po tvářích a dopadají na jeho ruku. ,,Proč zrovna ty?" Řekla jsem jen tak do vzduchu. V pokoji bylo ticho. Bylo slyšet jen pípání přístrojů a moje vzlyky. Přišel za mnou Kája a chytil mě za rameno. Já jsem to ignorovala a brečela jsem dál. Po chvíli neustálého brečení mě přerušil doktor. ,,Ehm... Dobrý den já jsem Milan Černý doktor tady pana Macáka." Řekl a já jsem zvedla hlavu a podívala jsem se mu do očí. Pustila jsem Honzovu ruku. Trapas. Řekla jsem si vduchu. ,,Asi byste chtěli vědět něco o stavu pana Macáka?" Řekl a koukal se do nějakých papírů. Kývla jsem. ,,No... Takže vašeho přítele srazilo auto. Má silný otřes mozku a zlomené 4 žebra a je v kómatu." Řekl a stále se koukal do těch papírů. Podívala jsem se na Káju který stál za mnou. ,,To znamená že nevíte kdy se probere?" Zeptal se Kája. ,,Ano ale je tak 25% šance že se probere tak za týden. Ale to vám nemůžu zaručit. A je také možné že stratí paměť a nebude si na vás pomatovat." Řekl doktor. ,,Omluvte mě prosím." Řekla jsem a zvedla jsem se ze židle. Vyšla jsem z pokoje. Sedla jsem si na židli před pokojem. Dala jsem si hlavu do dlaní a rozbrečela jsem se. Co když si na mě nebude pomatovat? Vždyť jsme se neznali zas tak dlouho. Rozbrečela jsem se ještě víc. Po chvíli z pokoje vyšel Kája. ,,Am." Řekl Kája smutně. Zvedl mě ze židle a obejmul mě. ,,Bude v pořádku. Věř mi." Řekl. Položila jsem si hlavu na jeho hruď. Kája mi dal jemnou pusu do vlasů. Po chvíli z pokoje vyšel i doktor. Nevšímala jsem si je znechuceného pohledu. Chvíli jsem tam jen tak stáli a objímali jsme se ale po chvíli přišla sestřička. ,,Návštěvní hodiny skončili poprosila bych vás abyste šly domů." Řekla a já jsem se od Káji odtáhla. Obešla jsem sestřičku a šla jsem k autu. Otočila jsem se abych se podívala jestli jde Kája za mnou. Nešel. Stál u sestřičky a něco si s ní říkal. Já jsem to ignorovala a šla jsem dál. Stála jsem u auta a čekala jsem na Káju. Z očí mi stále tekly teplé slzy. Uviděla jsem Káju jak jde s nějakým papírem z nemocnice. Došel k autu a odemkl ho.

Další kapitola je tu! Teď v poslední době se rozmíšlím jak chci aby tato fanfikce skončila. Mám vymýšlené dva konce ale nevím který použít tak mi do komentářů můžete napsat jestli chcete aby to skončilo v prospěch: HONZY nebo KÁJI 
Hvězdičkujte, komentujte a u další části. Vaše Anny...