Two Boys, One Girl (Kovy, Ment)

Část Třináctá

Ráno jsem se probudila v obětí Honzi. Je tak rostomilí když spinká. Usmála jsem se. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a chytla jsem za ruku. Chvíli jsem si tam jen tak ležela a potom jsme se pomalu zvedla abych Honzu nevzbudila a odešla jsem do kuchyně. Udělala jsem si kafe a přemýšlela jsem co bych mohla udělat k snídani. Dospěla jsem k názoru že vafle se šlehačkou a jahodami budou dobrý nápad. Z poličky jsem vytáhla vaflovač a začala jsem připravovat těsto. Připravené těsto jsem dala do vaflovače a čekala jsem až se udělají. Když byly vafle hotové tak už jsem k nim jen přidala cukr, jahody a šlehačku. Udělala jsem pomerančový džus a položila jsem to na stůl. Šla jsem spátky do ložnice za Honzou. Pořád spal. Dala jsem mu pusu na čelo a pozorovala jsem ho. Čekala jsem že se probudí ale nestalo se tak. Prohrábla jsem mu vlasy a on se pousmál. Pak mi došlo že jen dělá že spí. "Skočila" jsem na něj a on se začal smát. ,,Dobré ráno!" řekla jsem mu a on mi dal pusu do vlasů. ,,Na stole máš snídani!" Řekla jsem a dala jsem mu něžnou pusu na nos. Slezla jsem z postele a odešla jsem do kuchyně.
Pohled Honzi:
Vstal jsem a do ruky jsem si vzal mobil. Přišel jsem do kuchyně a na stole jsem uviděl talíř na kterém byly vafle. ,,Čím jsem si to vysloužil?" Říkal jsem jí a při tom jsem si sedal. ,,Nevím," řekla a usmála se ,,Možná včerejší nocí." Řekla a krásně se usmála. Sedla si na kuchyňskou linku a začala něco dělat na mobilu. Já jsem dojedl a odnesl jsem talíř do myčky. V tu chvíli mi cinknul mobil.

K: Čau

Neodepisoval jsem.

K: Honzo... Promiň za ten včerejšek
H: Ok
K: Ne vážně... Nevím co to do mě vjelo
H: Ne já vím co to do tebe vjelo. Prostě mi chceš zabalit přítelkyni!
K: Ne tak to není...

Pohled Karla
H: Ne já vím co to do tebe vjelo. Prostě mi chceš zabalit přítelkyni!
K: Ne tak to není...

Napsal jsem mu v naději že mi to uvěří. Včera jsem se měl ovládnout a takhle na něj nevyjet. Teď už to ví. Miluju jeho přítelkyni. Sedl jsem si na černý gauč a do ruky jsem si vzal kávu kterou jsem si před chvílí udělal. Zaplnul jsem si televizi abych se alespoň trochu odreagoval. To se mi však nepovedlo. Moje myšlenky pořád směřovaly k Am. Její vlasy, oči, rty. Je dokonalá. NE! Okřikl jsem se v duch. Má přítele. A ke všemu na mě by ani nepomyslela. Jsem její kamarád a tak to navždy zůstane. Bohužel. Zvedl jsem se a moje kroky mířily do nějakého nejbližšího baru. Potřebuju se něčím odreagovat. Pořádně. (Vím že mi to úplně nezapadá do času. Vím že je divný aby se šel opít hned ráno ale to je jedno. :D)
Pohled Honzy:
Byl jsem na Karla naštvaný. Vypnul jsem displej mobilu a šel jsem do ložnice abych ze sebe udělal člověka. Přišel jsem zpátky do kuchyně a podíval jsem se na datum. Bylo 6. července a já mám sedmého jet domů. ,,Ehm... Am." Řekl jsem váhavě a nervózně. ,,Ano? Děje se něco?" Řekla ustaraně. ,,Ehm... Ne já jenom. Zítra už musím jet domů do Pardubic." Řekl jsem, podrbal jsem se na zátylku a sklonil jsem pohled do země. ,,Už zítra?" Řekla smutně. Bylo vidět že je hodně smutná. Přišel jsem k ní a pošeptal jsem jí do ucha: ,,Zase přijedu. Neboj." Ona se mi podívala do očí a já jsem viděl jak jí stékají slzy po tvářích. ,,Ale kdy?"

!PROSÍM PŘEČTĚTE SI TEXT POD TÍMHLE!

Máme tu novou kapitolu. Jeeeej. První věc co bych vám chtěla říct je že jsem udělal nový titulní obrázek knížky:

Druhá věc o co bych vás chtěla poprosit je to jestli mi do komentářů nemůžete napsat jestli chcete spíš:
1, Kratší kapitoly ale častěji (500 - 600 slov a třeba jednou/ dvakrát za týden)
2, Delší kapitoly ale méně často (800 - 1500 slov, třeba jednou za 14 dní)
Také mi můžete napsat co bych měla zlepšit. Děkuji.
Hvězdičkujte, komentujte a u další části. Vaše Anny...