Two Boys, One Girl (Kovy, Ment)

Část Devatenáct

,,Mám dobré zprávy!" Řekl s úsměvem na tváři. Podívala jsem se na něj. ,,A jaké?" zeptala jsem se smutně. On se na mě podíval a podal mi papír. ,,S tou sestřičkou jsem domluvil to že ho odvezou do jedné nemocnice v Praze kterou máš napsanou na tom papíře. Budeš k němu mít přístup 24 hodin denně teda když nebude potřebovat klid a říkala že se pokusí i domluvit to že tam budeš moct přespávat!" Když domluvil skočila jsem mu kolem krku. ,,Děkuji! Ani nevíš jak moc!" Znovu jsem se rozbrečela ale tentokrát ne ze smutku ale ze štěstí. ,,Všichni ostatní by mě už poslali do prdele." Odtáhla jsme se od něj a smutně jsem sklonila pohled. ,,Děkuji." Řekla jsem smutně a podívala jsem se na náramek který jsem od něj dostala. Nastartoval auto a vyjel z parkoviště. Pozorovala jsem světla pouličních lamp. Znovu se mi do očí nahrnuly slzy. Ani nevím proč. Kája zahl na parkoviště nějaké benzínky. ,,Chceš něco koupit?" Zeptal se mě Kája a setřel mi slzu která mi tekla po tváři. ,,Kávu." Odpověděla jsem mu. ,,Dobře." řekl a odešel z auta. Až teď jsem si uvědomila že u sebe vlastně nemám mobil. To zase bude zpráv ve kterých mi budou všichni přát 'Všechno nejlepší k narozeninám!' Na to teď vážně náladu nemám. Ne že by mi vadilo že si na mě lidé vzpomenou ale i tak. Kája po chvíli přišel s kávou. ,,Děkuji." Řekla jsem mu a upila jsem kousek. ,,Mně přijde že dnes pořád jenom děkuješ." Řekl mi a pousmál se. Já jsem se jen pousmála a pila jsem dál svou kávu. Bylo od něj hezké že se mě snaží rozveselit. Ale moje myšlenky se pořád vztahovali pouze k Honzovi. Bude v pořádku opakovala jsem si v hlavě ale nedařilo se mi se uklidnit. Snažila jsem se na to to se Honzíkovi stalo nemyslet ale ať už jsem myslela na cokoliv všechno mi připomínalo Honzu.
Pohled Karla:
Ničil mě pohled na smutnou Am. Chtěl jsem ji zrozveselit ale to se mi úplně nepovedlo. Kdyby se toto stalo mojí přítelkyni tak mě asi taky jen tak něco nerozveselý.
Byli už jsme asi jen půl hodiny od bytu Am která usla. Přemýšlel jsem jestli Am nebude vadit když s ní zůstanu. Nechci ji teď nechávat samotnou.
Zastavil jsem před bytovou kde Am bydlela. Pořád spala a já ji nechtěl budit. Vzal jsem ji do náruče a odnesl jsem ji do jejího bytu. Jelikož na sobě měla jen mikinu, tílko a legíny tak jsem ji sundal jen mikinu a nechal ji spát. Překvapilo mě že jsem ji neprobudil asi byla hodně unavená. Já jsem byl také, bylo chvíli po jedné hodině ranní. Šel jsem se napít a pak si k ní lehnout. Po chvíli jsem usnul.

Ahoj!
Jakože nemůžu tomu uvěřit ale napsala jsem novou kapitolu. Vím že není nic moc ale doufám že to přežijete.
Doufám že tuhle fanfikci ještě někdo čte. Jestli jo tak do komentáře napište KOZOROH RŮŽOVÝ.
Mějte se..