Two Boys, One Girl (Kovy, Ment)

Čast Sedmnáct

Pohled Am:
Vzala jsem si na sebe moje oblíbené puntíkované černobílé šaty. Udělala jsem si lehký makeup který se skládal z řasenky, korektoru a lehké rtěnky. Šla jsem do kuchyně kde Kája dojídal svou snídani. Vzala jsem si také talíř a dala si na něj tři lívance. Když Kája dojedl odnesl svůj talíř do myčky. ,,Já se půjdu osprchovat." Řekl a odešel do koupelny. Já jsem jedla lívance a prohlížela jsem instagram. V tu chvíli Kájovi začal zvonit mobil. ,,Kdo to je?" Zakřičel na mě Kája přes dveře. ,,Neznámé číslo já to vezmu!" Zakřičela jsem na něj zpátky. ,,Dobře." Odpověděl mi.
A - Am, N - Neznámý člověk

A: ,,Haló?"
N: ,,Dobrý den, mluvím s Karlem Kovářem?"
A: ,,Ne tady jeho kamarádka Am Dark. Já mu to vyřídím on zrovna teď nemá čas."
N: ,,Dobře řekněte mu prosím že jeho přítele Jana Macáka srazilo auto a že leží v Pardubické nemocnici.  Nashledanou.

Řekl muž do do telefonu a já jsem spadla na zem. Mobil dopadl vedle mě. Do očí se mi nahrnuly slzy. Schoulela jsem se do klubíčka a břečela jsem. ,,Am?!" uslyšela jsem hlas Káji. ,,Am?! Co se děje?" Zeptal se mě a chytl mě za rameno. Já jsem zvedla svůj pohled na něj a zavřela jsem oči ze kterých mi tekly slzy. ,,H-Honzu s-srazilo a-auto a j-je v P-Pardobické nemocnici." Vykoktla jsem ze sebe mezi vzlyky. ,,Cože?!" Vyhrkl ze sebe a já jsem se ještě víc rozbrečela. Obejmul mě a pošeptal mi do ucha: ,,Ššššš to bude dobré. Teď pojedeme za ním do Pardubic a podíváme se jak je na tom." Řekl naprosto klidně. Já jsem kývla. Zvedl mě a zvedl si i svůj mobil. Vzal klíče od mého auta a šli jsem. Celou cestu jsem brečela a Kája už z toho byl dost nanervy. ,,Promiň." Řekla jsem smutně a sklopila jsem svůj pohled k zemi. ,,Neměla bych ti to dělat ještě těžší. Měla bych ti děkovat za to že mě tam vůbec bereš. A tobě to musí být také líto že tvůj kamarád je v nemocnici." Zavřela jsem oči a dala jsem si hlavu do dlaní. ,,Promiň."
Pohled Káji:
,,Promiň." Řekla Am zničeně. Já jsem zastavil u kraje silnice po které jsme jeli. Vystoupil jsem z auta a sedl jsem si na zem před něj. Zaklonil jsem hlavu a opřel jsem si jí o auto. A já debil jsem ještě chtěl aby umřel. Teď se Am na narozeniny stalo to co bych jí nikdy nepřál. Je mi jí líto. A ještě k tomu auto přejelo jednoho z mích nejlepších přátel. Cítím se strašně. Zvedl jsem se a šel jsem zpět do auta. ,,Promiň, musel jsem se trochu provětrat." Řekl jsem a nastartoval jsem auto. Ona se na mě podívala. Podíval jsem se jí do očí. Měla je červené z pláče. Obrátil jsem se zpátky ke směru jízdy. Vratil jsem se zpět na silnici a pokračoval jsem v jízdě.
Pohled Am:
Otočila jsem se k oknu podívala jsem se z něj a cítila jsem jak mi po tvářích stékají slzy. Po další chvíli jízdy jsme konečně dorazili do nemocnice. Vylezla jsem z auta a podívala jsem se na velkou budovu. Po tvářích mi stále stékaly slzy. Kája za mnou přišel a obejmul mě. ,,Ššššššš. To bude borý." Položila jsem si na jeho hruď. ,,A-Ale co k-když ne?" Vykoktla jsem ze sebe a otočila jsem se směrem ke vchodu. Pomalu jsme se blížili ke proskleným dveřím. Moje nervozita začala stoupat.

Je tu další kapitola téhle fanfikce! Jeeeeeej! Upřímně nevím co bych vám se mohla napsat tak vám sem napíšu třeba CHODÍCÍ STŮL! :DD Hvězdičkujte, komentujte a u další části. Vaše Anny...