The First Moment

4. Kapitola

Na to, že je září bylo venku poměrně teplo. Proto jsem moc neváhal v tom co si obleču. Vytáhl jsem si hned to první co mi padlo do oka. Bylo to bíle tričko, pohodlné ryfle a na to vše mikinu, kterou jsem na sobě nechal volně viset. Pak už jsem jen seběhl po schodech dolů, skontroloval jestli je vše v pořádku a vydal jsem se směrem k baru, kde se mám s Emmou sejít. Čím víc jsem se k němu blížil, tím větší jsem měl strach. Už z dálky jsem viděl pestrobarevné světla, která blikala na celou ulici, ze vnitř byla slyšet hlasitá hudba, kterou nemohl nikdo překřičet. Nikdo, nejspíš ani náš učitel, který nás dneska okřikl během poslední hodiny. Stále jsem před barem, koukal jsem se do telefonu a pozorně jsem kontroloval čas. Při tom mém čekání, kolem mě prošlo už pár lidí, kteří na mě opravdu zvláštně pokukovali jako by říkali co on tady hledá? On chce jít do tohohle baru?, má odpověď by byla až dost jasná. Ano, ano a ano já Luke Hemmings tady stojím před The World Barem a čekám až se tady oběví holka co se se mnou chtěla sejít. Nejhorší na tom bylo to, že jsem nevěděl proč se vlastně s ní mám dneska sejít.

Bylo už sedm hodin a já stále přešlapoval z místa na místo. Čekal jsem na to, kdy se z jakéhokoliv koutu objeví Emma, ale ne. Nikde nebyla, nikde se neobjevovala. Každou chvíli jsem čekal, že to vzdám. Vykašlu na ní, tak jako mi to řekl Drew. Podíval jsem se na hodiny, čtvrt na sedm, Emma nikde. Rozhodl jsem se tedy neodejít, ale pro změnu vejít do toho hrozného baru. Jen co jsem otevřel dveře se na mě sesypal kouř od cigaret, zápach od alkoholu a všeho možného. Posadil jsem se na poslední volnou stoličku a čekal až se mě někdo ujme.

"Tak co to bude?" zeptal se chlápek co stál za barem.

"Nic, jen není tu náhodou jedna holka jménem Emma?" zeptal jsem se ho.

"Aha, tady asi nejde někdo pít. Hele Emm, tu mám a znám spousty, budeš mi to muset upřesnit" zakřičel na mě a položil předeme skleničku s vodkou.

"Emma Stone a řekl jsem, že nic nechci!"  zakřičel jsem na něj a skleničku jsem odsunul před něj. Porozhlédl jsem se kolem, ale nikde jsem ji nemohl najít.

"Tak tuhle Emmu no je to kočka no, ale nevím, nevím co s tebou" zasmál se po hlase a znovu přede mě předsunul skleničku s vodkou.

"Co se mnou? A dejte mi s tou vodkou pokoj!" odsekl jsem mu a znovu vodku odsunul tak, že jsem ji skoro rozlil.

"Dávej si bacha kluku, nejsi pro Emmu dost dobrý!" zařval na mě.

"Já s ní nic mít nechci! Jenom jsem se tu s ní měl sejít, sakra!" zařval jsem na oplátku já po něm. Poté jsem vzal skleničku s vodkou a kopl jsem ji do sebe, abych mu mohl udělat radost.

"Spokojený, pane? Mám tu vaší hnusnou vodku v sobě!" znovu jsem po něm zakřičel. Chvilkami jsem se bál, ale držel jsem se do té doby než mě chytil za triko.

"Hele! Nevím co jsi zač, ale měl by jsi hned teď vypadnout-"

"Co se to tu děje? Pusť ho!" objevila se u nás Emma, která vypadala rozzuřeně. Chlápek za barem ji poslechl a pustil mě. Podíval jsem se na ní a věděl, že dnešek nedopadne zrovna nejlíp.

"Pojď prosím tě!" řekla vztekle a chytila mě za zápěstí.

"A co ta vodka!" zakřičel na nás chlápek za barem.

"Napiš to na mě!" zakřičela na něj Emma. Poslušně jsem šel za Emmou, která mě držela za zápěstí a vedla mě do klidnější části baru. Skoro nikdo tam nebyl, jen pár lidí co si spolu povídali, smáli se a popíjeli.

Posadili jsme se k úplně poslednímu a málo viditelnému stolu. Posadil jsem se a Emma přede mě.

"Hele, proč jsi chtěla, aby jsme se tady sešli?" zeptal jsem se ji.

"Máme přece úkol!" zvýšila na mě hlas. Po pár minutách se u nás objevil, další z chlápků.

"Promiň, že vás vyrušuji Emmo, ale něco k pití?" zeptal se a hodil po Emmě okem.

"To co vždycky" odpověděla mu a na plátku na něj mrkla.

"A vy?" zeptal se tentokrát mě.

"Coca-Colu-" vypustil jsem ze sebe a čekal na reakci těch dvou. Emma jen kroutila hlavou a číšník se smíchem odešel.

"Tak co chceš vědět?" zeptala se mě hned po té co nikdo nebyl na dosah.

"Tvé pravé jméno-, zbytek už zvládnu sám!" odpověděl jsem ji, vzal jsem do ruky telefon a celý náš rozhovor nahrával.

"Emily- Emily Stone-" vykoktala nejistě ze sebe.

"Díky-" odpověděl jsem ji. Mezi tím co probíhal náš rozhovor číšník nám donesl na stůl pití, poté zase odešel. Po malých doušcích jsem upíjel Coca-Colu a nenápadně jsem pozoroval Emmu, která se taky pouštěla do pití.

"To jsou tvé přírodní vlasy?" zeptal jsem se ji, protože se mi zdály pro její oči neobvyklé.

"Ne- byly blond, ale časy se mění. Je třeba zkusit něco nového ne?" odpověděla a snažila se alespoň trošku pousmát.

"Je možné, že tě někdy uvidím zase blond?" zeptal jsem se ji.

"Nevím- nejspíš ne" odpověděla mi a dopila zbytek pití co měla ve skleničce.

"V tom případě v to budu doufat-" vykoktal jsem ze sebe. Vší tou nervozitou jsem si začal hrát s prázdnou skleničkou od Coca-Coly. Nechtěl jsem to moc na sobě znát, ale myslím, že právě tím jsem dal všechno najevo.

"Hele měl by jsi už jít, mám ještě něco na práci-" odsekla a vstala od stolu a šla pryč. Zůstal jsem tam tedy sám, bez rozloučení odešla. Chvíli jsem tam ještě zůstal sedět a přemýšlel nad tím, že tady nejspíš Emma tráví veškerý svůj volný čas. Z toho všeho co se tady děje se mi až špatně dělalo. Tohle není místo pro někoho jako je Emma. Po té co se do klidné části začalo hrnout více lidí jsem bar opustil. Šel jsem směrem domů, za možná jedinou ženou co o mě na této planetě stojí a tou byla moje máma. 

Další díl! :D omlouvám se, že tak k večeru, ale bylo toho dneska hodně;):)