The First Moment

46. Kapitola

Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.

 Po zvonění jsem zůstal sedět ve třídě. Se závistí v očích jsem sledoval to jak ostatní s úsměvem odcházejí domů a já tam musím zůstat. Snad úplně poprvé se setkám s největšímu průšviháři školy.

"Luku? Opravdu tu nemám s tebou zůstat?" uslyšel jsem znovu hlas Emmy, která si pomalu ukládala věci do tašky.

"Ne, Emm, jen klidně běž domů-" odpověděl jsem ji a zahleděl jsem se do stolu.

"Tak dobře, ale nezapomeň na večer, na čem jsem se domlouvali ano?" dodala Emma, když už byla na odchodu. S křečovitým úsměvem ve tváři jsem přikývl a sledoval Emmu, která jako jedna z posledních třídu opouštěla. Pak už jsem čekal, kdo další se objeví ve třídě. Kdo další bude se mnou po škole. Třída se pomalu začala plnit a průšvihářů opravdu nebylo málo. Jen mlčky jsem seděl a poslouchal o tom, jak se bavili o tom za co tady sedí.

"A za co jsi tady ty?"ozval se jeden z průšvihářů a divně se zašklebil.

"To tě nemusí zajímat-" odsekl jsem a sklopil hlavu.

"Ale mě to zajímá", zajímá nás to všechny! Co jsi udělal?" znovu se mě zeptal s ještě víc dotěrným hlasem.

"Dobře! Jen jsem trochu ublížil jedné holce, stačí? Už jste spokojení?" rozkřikl jsem se a naštvaně rozhodila rukama kolem sebe. 

"Páni! Tak to jsi frajer!" zasmál se znovu jeden z nich. 

"Není tady nic k smíchu! Nic tady není k smíchu, to že tady s vámi sedím! Je to nespravedlivé!" znovu jsem se rozkřikl. 

"Ublížil si holce, měl by jsi za to být potrestán!" 

"Ale co když si ta zasloužila? Co když vás ta osoba otravuje celou věčnost a nedá vám vůbec pokoj?" zeptal jsem se. 

"Tak jste to měl řešit jinak Hemmingsi!" ozval se hlas školního poradce, který vcházel do třídy. Desky, které nosil pod paží hodil na stůl a usadil se na židli. Vzal do ruky seznam s našimi jmény, které nahlas četl. Ujišťoval se tak tím, že tam jsem všichni. Všichni průšviháři. 

"Tak to by jsme měli a teď se vrhneme na trest, který vás teď všechny čeká. Jak jistě víte, včera se u nás na škole konala menší akce, která končila jako vždy bitkou s jídlem, které bylo nachystané-" řekl přísným hlasem. A každému se podíval upřeně do očí. 

"Tím chcete říct, že to budeme muset uklízet?" zeptal se někdo z předních lavic. 

"Ano, přesně tak, vy to budete uklízet!" zasmál se a vstal od stolu. A rukou ukázal na dveře. Všichni jsme pomalu vstali a došli ke dveřím. 

"Běžte do tělocvičny, uklízeč tam na vás bude čekat a dá vám věci, které budete potřebovat-" dodal a my jen poslušně kráčeli k tělocvičně. 

Došli jsme přesně tam kam nám učitel přikázal. Uklízeč nám každému podal do ruky škrabku, utěrku a kbelík. Jen co jsem vešli do tělocvičny padla na nás hrůza. Všechno jídlo bylo rozházené po celé tělocvičně. Špagety vyseli na stěně, boty se nám lepili k zemi, na které bylo rozlitá coca-cola. Byla to jako nějaká hrozná noční můra, ale bohužel byla až moc pravdivá. Nebyl jen sen, který později skončil, hned poté co jste otevřeli oči. Neuvěřitelně se vám ulevilo a já si přál aby se mi stalo přesně to samé. Chtěl jsem se z toho hrozného snu probudit. Ale já se neprobudil. Přímo jsem to prožíval a aby toho nebylo málo, tuhle noční můru ještě okořenil příchod jedné nezvané osoby. 

Tak po dlouhé době tady máme další díl. Strašně moc se omlouvám, ale vůbec jsem na to neměla čas takže se vám to teď budu snažit vynahradit. Jinak už se pomalu blížíme do finále! Zbývají už jen 4. díly a bude konec téhle povídky. Doufám, že se poté budete těšit i na další příběh, který budu psát. A už předběžně se vás zeptám s kým by jste ho chtěli? Pište do komentářů, budu ráda.