The First Moment

6. Kapitola

Zazvonilo a všichni z naší třídě se otočili směrem k nám. Koukali na mě a na Emmu, spíše čekali co bude dělat Emma než já. Zůstal jsem sedět v lavici a koukal jsem pod lavici. Emma vstala ze židle, kterou pak následně přirazila silou ke zdi.

"Tak Hemmingsi! Co mi na to řekneš!" začala po mě křičet.

"Co? Co ti mám říct, Emmo? Jaká jsi nemožná? Jak se chováš jako naprostá kráva?" zařval jsem na ní naopak já, i když jsem věděl, že se to k holkám nesluší.

"Proč tohle děláš? O co ti jde?!" znovu křičela a položila ruce na mé ramena, začala se mnou třást.

"Uklidně se ano! V té blbé prezentaci jsem o tobě neřekl jedno křivé slovo! Jen jsem tam říkal to, jaká nejsi!" zakřičel jsem na ni její ruce, které měla na mých ramenech jsem odstrčil.

"Jaká nejsem?" zeptal se udiveně.

"No to jsi tady měla být! Teď už ti to říkat ani nebudu!" odpověděl jsem ji a vztekle odešel ze třídy.

"Tak si trhni!" ozývalo se za mnou.

Jak může být tak drzá? Jak si může dovolit jen tak z ničeho nic po mě vyjet. Nenechám si líbit takové chování. Možná jsem ji chtěl pomoc, ale po tom všem co jsem dneska zažil? Neměl jsem na to ani zdaleka náladu a ani sílu. Možná to všechno jednoduše vzdám. Na další vyučovací hodinu jsem nedošel, místo toho jsem odešel ze školy a rovnou za klukama. Kdyby se máma dozvěděla, že nejsem ve škole, nedopadlo by to dobře. Zazvonil jsem na zvonek a čekal až mi někdo přijde otevřít.

"Luku co tady děláš? Nemáš být ve škole?" zeptal se mě Ashton jen co mi otevřel.

"Musíme si promluvit" řekl jsem a vešel jsem do místnosti. Přišel jsem do obýváku a posadil se na pohovku. Vypadalo to, že tam nikdo jiný kromě Ashtona nebyl.

"Tak co se děje, brácho?"

"Emma-"

"Počkej zase ta holka?" zastavil mě jen co jsem vyslovil její jméno.

"Jo-" zamumlal jsem.

"Tak co? Povídej!" pousmál se, ale v jeho očích bylo vidět zklamání. Zklamání, protože zase řeším to co by mělo být vedlejší. Myslím tím, že by měla být na prvním místě škola a né holky.

"Měli jsme úkol- Byl to referát o tom druhém. O tom, kdo vedle nás sedím. Byla to Emma, která se měla ocitnout v mém referátu a taky se stalo. Byl jsem s ní dokonce venku, jenže- na druhý den-"

"Co se stalo! Mluv Luku!" po pobízel mě nervózně Ashton.

"Jaké to bylo s Emmou? Užil jsi si to s ní? Tohle na mě padalo, když jsem přišel do školy- pak ten blbý referát-"

"Vykašli se na to Luku a víš co měl by jsi se vrátit do školy, kluci by nebyli rádi, kdyby tě tady našli. Musíš jít do školy. A ještě něco snaž se ji ignorovat a uvidíš bude to lepší!" poradil mi Ashton a zavedl ke vchodovým dveřím.

"Tak se měj Ashtone a díky-" rozloučil jsem se s ním a vydal se rychlím krokem do školy.

"Měj se studente-!" rozloučil se se mnou.

Do školy jsem doběhl tak, tak na začátek třetí hodiny. Učitel můj příchod na třetí hodinu nijak zvlášť neřešil. Jako by mu to nevadilo. Posadil jsem se do lavice a nachystal si věci. Pak poslouchal učitele co nám vysvětloval látku.

"Můžeš mi říct, kde jsi sakra byl?" zeptala se mě Emma naštvaným hlasem.

"Jak tebe by to mohlo zajímat? Prosím tě- může ti to být úplně jedno!" odpověděl jsem ji a snažil se ji dále ignorovat.

"Mě to tedy zajímá, kde jsi byl!" znovu si do mě rýpla. Ignoroval jsem ji a byl jsem na sebe dokonce i pyšný, protože jsem to zvládl.

"Hemmingsi! Mluv se mnou!" strčila do mě tak, že jsem se málem vyvalil ze židle.

"Dej mi pokoj, Stone!" okřikl jsem ji jejím příjmením a nikoliv jejím jménem. Dále už se ani nesnažila, podle jejího obličeje vypadala naštvaně, že se ji nepodařilo mě rozeštvat. Teď pro mě bylo důležitější učení, než nějaká holka co by nestála o mou pomoc, možná si tak trochu nalhávám, ale nic jiného mi asi nezbývá. Přiznám se, že jsem ji občas při hodinách pozoroval, ona se však na mě ani jednou nepodívala. Pozoroval jsem jak si zapisuje to co nám učitel diktuje, díval jsem se na to jak se věnuje hodině. Na konci vyučování vyběhla Emma ze třídy jako první, ostatní se pak táhli pomalu a dlouze za ní. Všichni směřovali do jídelny na oběd, na který jsem tentokrát šel i já. Po vystáté řadě, jsem se s táckem v ruce rozhlížel, kde bych si mohl sednou. Ze začátku jsem hledal Emmu, ale tu jsem nemohl najít. Místo ni jsem zahlédl Steph co seděla sama u stolu.

"Ahoj Steph, můžu si sednout?" zeptal jsem se ji a mrkl na ni.

"Ahoj Luku, jasně, ale jestli hledáš Emmu tak sedí tamhle v koutě" odpověděla mi a ukázala na místo, kde Emma seděla.

"No víš, když už jsem tady u tebe taj proč si k tobě nesednout? Tobě to snad vadit nebude ne?" znovu jsem se ji zeptal a přisedl si ke stolu.

"Ne to vůbec-" zamumlala s pusou plnou jídla.

"Můžu mít na tebe otázku, Steph?" zeptal jsem se ji a dal si první sousto do úst.

"Jasně na cokoliv-" znovu tiše zamumlala.

"Ty a Emma, ehm...už nejste kamarádky?"

"Víš, znaly jsme se od mala, byly jsme nejlepší kamarádky do té doby než se změnila-" řekla posmutněle.

"Přesně to potřebuji vědět, proč se změnila? Co se ji stalo?" byl jsem tak zvědavý, že jsem pomalu zapomněl jíst.

"Začala chodit s jedním klukem, byl pro ní důležitější než nějaká kamarádka jako jsem byla já. Ale pak co oni rozhlásil, že je děvka se tak začala i chovat. Spíše on ji k tomu nutí, aby se tak chovala, proto ten bar a ta hrozná pověst o ní" skoro se slzami na krajíčku mi odpověděla.

"Věděl jsem, že ona taková není-"

"Stejně už se nezmění- musel by tu být někdo, kdo by ji měl rád, kdo by se k ní choval tak jako nikdy.."

"Já to budu. Změním ji!" otočil jsem se směrem na Emmu a věnoval ji jeden z mých úsměvů pak jsem se opět otočil na Steph.

"Ty- počkej, to vážně? Jsi si tím jistý?" zeptal se mě vyděšeně Steph.

"Jsem si jistý víc než dost, potřebuje pomoc. Všechno to začne tenhle víkend!" řekl jsem jistým hlasem, poté jsem vstal od stolu rozloučil se se Steph a tácek zanesl na své místo. Pak už jsem si jen vzal věci a spěchal rychle domů. Po otevření dveří do domu jsem jako první zavítal do obýváku, seděla tam máma. Vypadala naštvaně a to víc než dost. 

"Ahoj mami, děje se něco?" zeptal jsem se.

"Posaď se Luku, myslím, že se máme o čem popovídat-" řekla přísným hlasem, já jen hlasitě polkl posadil se a nervózně jsem čekal co se bude dít dál.

Tak další díl je tady :)