The First Moment

39. Kapitola

Život je šance - využij ji

Život je krása - obdivuj ji

Život je blaženost - užívej ji

Život je sen - uskutečni ho

Život je výzva - přijmi ji

Život je povinnost - naplň ji

Život je hra - hrej ji

Život je bohatství - ochraňuj ho

Život je láska - potěš se s ní

Život je záhada - pronikni ji

Život je slib - splň ho

Život je smutek - překonej ho

Život je hymna - zpívej ji

Život je boj - přijmi ho

Život je štěstí - zasluž si ho

Život je život - žij ho

Víc jak dvacet hodin letu trvalo než jsme se vůbec dostali do Švédska, kde začne náš jeden vůbec z prvních koncertů v Evropě. Koncerty jsem měli rozdělené na pět dnů v pěti různých zemí. Už jen to dohadování se o to, kde se jaký koncert uskuteční byl boj a ne jen tak ledajaký. Když jsem přistáli tak jsem měl konečně možnost dát vědět Emmě, že je všechno v pořádku a že jsem v pořádku doletěli. Ještě stačilo pořídit nějakou tu fotku a můj vzkaz mohl být odeslán a mé přání uskutečněné. Společně s klukama jsem došel do velké letištní haly, kde nás čekaly další z našich fanynek. Házeli po nás malé plyšáky, jejich vlajky, žadonily o podpis, fotku či objetí. Ve všem jsem ji vyhověl a pokaždé si vzpomněl na slova Emmy "Děláš to pro fanynky, které tě potřebují" opakoval jsem si při každém objetí fanynky. Ona má pravdu, dělám to pro ně, protože ony mě potřebují. Opakoval jsem si neustále pro sebe. Po pár minutkách strávených s fanynkami jsem se vrhl pro svou tašku, které už na mě čekala. Přehodil jsem si je přes rameno a ještě se jednou otočil na dav fanynek.

"Dnes večer to rozjedeme!" zakřičel jsem a všem zamával. Souhlasem mi byl hlasitý křik fanynek.

Dnešek bude šílený, Luku!" skočil po mě Calum a zasmál se.

"To teda jo!" odpověděl jsem a poplácal ho po zádech,

Pomalu jsem vyšli z letištní haly a nastoupily do auta, které nás vezlo přímo před náš hotel, kde budeme ubytovaní. Na dnešní večer jsem se tak moc těšil, doslova jsem měl adrenalin v krvi. V autě jsem si hrál s telefonem, točil jsem videa které jsem neustále sdílel na internet a taky jsem čekal na odpověď Emmy, která mě momentálně ignorovala.

"Stále čekáš až ti napíše Emma?" zeptal se mě Ashton a naklonil se ke mě a hleděl do telefonu.

"Jo- čekám, proč se ptáš?" zeptal jsem se a mobil si schoval do kapsy a odstrčil jsem Ashtona od sebe.

"Ty jsi mi, ale hlupák Luku, nezapomněl jsi, že je tam úplně jiný čas než tady?" zasmál se Ashton a poplácal mě po hlavě.

"Bože-" dal jsem si ruku před pusu a zasmál jsem se. Jak můžu být takový hlupák? Vždyť je tam úplně jiný čas, než tady. Jak jsem si mohl myslet, že by mi Emma hned odepíše? Jsem naprostý blbec! Špitl jsem si pro sebe.

"A to si říkáš syn matikářky?" zasmál se Calum a uculil se na mě.

"Už toho nechte! Jsem z toho cestování nějak mimo-" usmál jsem se a podíval se na krajinu z okna, kterou jsme zrovna projížděli.