Dnes jsem opravdu ráda že jsem na tebe narazila. Ráno začalo úplně normálně, potom mi psal můj kluk, že se nemůžeme sejít protože je nemocný. Když jsem to řekla mamce, tak mě poslala za babičkou a teď sedím tady. Přijde mi to tu jako opožděné. Jako kdyby se čas vrátil o několik let nazpátek. Přijdu si tu jako nezvaný host na večírku. Vyčnívám. Smrdí to tu, jakoby ten autobus vytáhli z nějaké opuštěné dílny. Jediné co mi dává jistotu, že jsem se nevrátila zpět v čase jsi ty a kluk co občas jezdí tímhle spojem i s řidičem a baví se s ním. Už jsem se asi úplně zbláznila. Musím se co nejrychleji vrátit nohama na zem. Občas se mi stávají zvláštní věci, vidím věci co tam nejsou nebo to vidím jinak, ale tohle nejenom vidím. Tohle vnímám všemi smysly a ten šestý mi říká, že to bude pokračovat a jenom tak to nepřestane. No nic za chvíli budu vystupovat tak už bych měla jít. Děkuju, že jsi tu byl pro mě a připomenul mi, že je všechno jak má být. Nebo alespoň pro tuto chvíli. Tak zase někdy.
×mit Liebe Neznámá×
ČTEŠ
Maybe tomorrow
Storie breviBudeš první komu se svěřím? Budeš ten co bude poslouchat všechny mé myšlenky, zkušenosti, špatné, ale i šťastné chvíle? Můžou se z nás stát přátelé? Příběh o holce, která hledá tichého Posluchače. Možná hledá právě tebe. Budeš ten co jí vyslechne?
