❤FOREVER❤/M&M Dokončeno

💚11💚

,,Notak zlato!"
Křičel jsem, měl jsem opravdu pocit viny a cítil jsem se stísněně, jako by mi vevnitř někdo vysával duši. Slyšel jsem hlasy, určitě to byl Mac který ji utěšoval.
,,Běž pryč ty debile!"
Zařvala Rosie, ikdyž jsem ji neviděl šlo poznat z jejího hlasu že brečí.
,,Nech mi tě to vysvětlit zlato!"
Zafňukal jsem, byl jsem v koncích. Chtělo se mi strašně čůrat, až se mi podlamovaly nohy.

,,Co se to tu děje!"
Zahulákala matka od Rosie, stála u dveří v županu s polootevřenými dveřmi.
,,Ee ale nic madam, můžete jít klidně spát, všechno je v pohodě"
Přivřela oči, šlo poznat že mi moc nevěří.
,,No tak dobře, ale trochu se stižte při té hře co hrajete"
Kývl jsem a poskakoval jsem na místě, už mě to opravdu začínalo bolet, můj močák asi za chvíli praskne. Matka od Rosie zavřela dveře.
,,Rosie.."
Řekl jsem potichu, kvůli bolesti. Klidně bych šel na záchod, ježiš jak já bych tam chtěl, ale chci být tady, tady s Rosie a to nedorozumění ji vysvětlit.
,,Dobře pojď dál"
Řekla Rosie. Někdo odemkl dveře, vrazil jsem do pokoje kde seděla Rosie na své sedačce, vedle ní seděl Mac a hladil ji po zádech, přitom se na mě mračil. Rosie, ta tam seděla, obličej měla v dlaních a kývala se ze strany na stranu jako zvon v kostele.
,,Rosie já.."
Přiblížil jsem se k ní blíž, jenže ona natáhla ruku na náznak ať stojím. Podívala se na mě. Měla červené oči a celý poslzený obličej, podívala se na mě ještě víc, zaostřila zrak...má tak krásné oči, ale teďka měla plné temnoty, hněvu a strachu. Nechtěl,  opravdu nechtěl jsem aby mě tam dole viděla.

Sedla jsem si na gauč a ona se nepřestala na mě dívat, sklopil jsem hlavu a řekl jsem.
,,Rosie, není to tak jak jsi to viděla, všechno ti povím..."

...

,,Hezký příběh"
Řekla to zhnuseným hlasem.
,,Rosie ty mi nevěříš?"
Teď se mi opravdu chtělo brečet, s té situace a taky kvůli mému plnému močáku.
Mac srovnal rty do tenké linie a podíval se na Rosie.
,,Rosie je pravda že tvá sestra není zrovna andílek, vždyť, vždyť mě taky nabalovala"
Zakýval hlavou a mrkl na mě.
Hodný bratr, hodný....
Rosie se nadechla a postavila se, pořád se jí klepal hlas z toho pláče. Chvíli se na mě dívala a pak se usmála, šlo poznat že se uvolnila. Pomalu přišla ke mě a dala mi polibek do vlasů, objala mě.
,,Ano, já vím, má sestra je svině. Promiň Tino že jsem si ten příběh nevyslechla dříve"

Jsem tak strašně rád že mi odpustila, úplně se ze mě svalil pot. No a teďka potřebuju na záchod.

Ahojky sluníčka❤
Celá tahle kapitola je z pohleru Tinuse😏🙊
Doufám že se líbí😂😱😭
Com. A ☆ mooooc potěší😍
Tak papá u další kapči😇