❤FOREVER❤/M&M Dokončeno

💘22💘

Šli jsme podél cesty, Tinus mě neustále držel za ruku, v jeho sevření se cítím bezpečně. Mac šel za námi a broukal jsi nějakou návykovou skladbu. Mám ho ráda, je roztomilý a občas neví která bije. Po pár minutách loudavou chůzi jsme narazili na písečnou stesku, která zabočovala do hlubokého lesa. Všichni tři jsme se na sebe podívali, jestli je to dobry nápad chodit zpátky do lesa.

,,Màm takový pocit že na konci stesky vidím rozlišitelné světlo."

Ukázal Mac ukazováčkem do tmy kde opravdu svítilo slabé světlo.

,,Tak se tam můžem zajít podívat, co když tam stojí dům?"

,,Máš pravdu Maci, pojďme"

Dodal Tinus a rozešli jsme se úzkou cestou. Došli jsme k malé chaloupce kde svítila ozdoba na patrné zahrádce. Došla jsem k dřevěným dveřím a slabě zaťukala. Nic se neozvalo tak jsem pokrčila rameny i rty.

,,Zkus zaklepat ještě jednou"

Pobídl mě Mac který se držel u nás, mezitím Tinus se díval do okna přes nažloutlé záclonky. Zaklepala jsem znova ale větší silou, nikdo se neozval. Rozhodli jsme se že půjdem dál, Tinus mě znovu chytil za ruku, mile se na mě usmál, byla mi opravdu zima ,ale ten milý úsměv mě zahřál. Cestou kluci hráli slovní fotbal, oni se sice bavili, ale já jsem se fakt obávala jestli vůbec najdem cestu ven, co když nàs najdou ti chlapi? Co když už nikdy neuvidím svojí rodinu? A neuvidím i Caroline? Co když zemřeme na hlad a žízeň? Co když zmrznem?...v hlavě se mi neustale tvořily otázky ale ani jedna odpověď. Tinus nejspíš poznal co se děje.

,,Ehm...Rosie? Asi máš strach že?"

Zrak jsem sklopila dolů a sedla si na pařez, kluci to zopakovali.

,,Jo, mám strach, navíc je tma. A jak můžem nevědět že tady něco v tomhle lese nežije?"

Obličej jsem si položila do dlaní, Tinus mě obejmul a kolíbal se mnou jako s dítětem.

,,Neboj, jsem tady, dokonce i Mac"

Zasmál se.

,,Ale teď musíme pokračovat v cestě, co když narazíme na další domek?"

Palcem mi z tváře setřel slzu a postavil mě na nohy. Tinus i Mac mě chytili za ruku a dál jsme šli písečnou steskou. Po pár kilometrech kdy mi už klouby zamrzaly jsme narazily jako na zavolanou na další chaloupku. Šlo poznat že je opuštěná, žádná okrásná kvítí, zničená střecha a okna, rozmokvané dřevěné trámy. Nečekali jsme ani minutku a šli jsme dovnitř, byla tu sice zima, ale né taková jako venku. Dokonce tu byla jedna matrac. Lehli jsme si na matraci, po chvíli mi bylo teplo protože jsme se zahřívali navzájem. Během chvilky jsme všichni usli uprostřed lesa ve staré chajdě

Cssss😍😍
Další kapča is life...děkuju za podporu. Jste nejlepší 💓 vážím si toho. Pomalu ale jistě se blížíme ke 1000 přečtení😮❤❤🙏😭děkujuuu