❤FOREVER❤/M&M Dokončeno

💗20💗

Probudila jsem se s bolavou ránou pod okem, mírně jsem si na tvář sáhla. Sykla jsem bolestí. Až po malé chvíli jsem si uvědomila že jsem v místnosti sama, nikde Tinus ani Marcus, jen je tu semnou pár pavouků a stará madrac na které sedím.

,,Tino! Maci?!"

Volala jsem ikdyž jsem věděla že to je marné. Vstala jsem a šla jsem k jediným dveřím které tu jsou, zkusila jsem je otevřít, náhodou byly odemklé. Pomalu jsem se podívala do stran. Na pravé straně byly osamocené dveře a světlo které nepříjemně zářilo do očí. A na levé straně byla nejspíš dlouhá chodba, nepoznala jsem to protože tam byla černo černa tma. Samozřejmě že jsem se vydala do prave strany, pomalu jsem otevřela dveře. Nemohla jsem tomu uvěřit, viděla jsem les, normální jehličnatý les. Chtěla jsem se rozběhnout na proti svobodě ale něco mi v tom stálo.

,,Přeci ten útěk nebude tak lehký. A kdyby jo tak bych tu nechala kluky? V žádném případě..."

Potichu jsem zavřela dveře, sice mi bylo líto odcházet od vysvobození, ale kluky nemůžu nechat napospas těm úchylům. Možna si říkáte že jsem blbá proc neodejdu atd. Já prostě Mace a Tina zbožňuju.

Naposled jsem šáhla na ty dveře a vydala se druhou uličkou. Všude stály nějaké figuríny a bedny, některé byly prázdné a ty další plné. Najednou jsem v dáli viděla jednoho z těch chlapů jak jde směr ke mě. Zpanikařila jsem, první co mě napadlo bylo skočit do prázdné krabice. Tluklo mi srdce, čekala jsem co se bude dít dál. Netrvalo dlouho a kolem bedny ve které jsem byla já šly slyšet kroky které se postupně zdalovali. Nečekala jsem ani sekundu a vyletěla jsem z krabice. Běžela jsem dokuť jsem nenarazila na konec chodby kde stály hnědé dveře. Potichu jsem je otevřela a málem jsem vylítla z kúže kvůli tomu co jsem viděla.

CS👍💓

nova kapča is life...ZASE MEGA KRÁTKÁ!! :D ale mě to tak vyhovuje... doufàm že se líbí. Hvězdička a pěkny com. Moc potěší :3