panna nebo orel

ranní kafe se může trochu zvrtnout

Další den jsen vstala a udělala si kafe. Ano, zbožíňuju kafe a piju ho každý den. Oblékla jsem si fialové tričko s krajkovými rukávy a černé kraťasy a samozřejmě napůl zavřené boty na podpatku a koženou kabelku. Ještě jsem popadla něco k svačině a vydala se do školy. Micky s Charliem šli zrovna na druhé straně ulice, když mě viděli, tvářili se dost překvapeně. No, vyšla jsem dnes nějak brzo. Mávla jsem na ně a naznačila, že dnes půjdu sama. Potřebuju přemýšlet. Zašla jsem do vedlejší uličky a pokračovala cestou v parku. Pak jsem zahla vpravo a ocitla se na náměstí. Rozhodla jsem se koupit si ještě jednu kávu, na cestu. Vím, jsem závislák.
Ale v zápětí jsem svého rozhodnutí litovala. Objednala jsem si latté macchiato, zaplatila a odstoupila od pultu, abych uvolnila prostor ostatním zákazníkům. A hned vedle seděl na barové židli můj profesor, Mike Dear. Hned si mě všiml raky a usmál se. On se na mě usmál?! Jo.. jasně... pohoda...
,,Dobré ráno, Jessico.'' Snažila jsem se vypadat klidně. ,, i Vám, pane profesore.'' Zazubila jsem se nazpět a převzala od číšníce kafe. Chtěla jsem odejít, ale zastavil mě. ,,Nechceš odvést do školy? Jsme od ní daleko, nestihla bys to.'' Pravda je, že mi bylo jedno, jestli přijdu včas, nebo ne. Ale to by se profesorům říkat nemělo.
,,Tak jo, díky.'' Teď už jsem trochu červená byla. Zavedl mě ke svému autu. No, ne... mustang 1970.. po chvilce jsem se přistihla, jak na to auto zírám s pusou dokořán. ,,Děje de něco?'' Zeptal se Mike. ,,Vlastně ne, jen miluju tohle auto.'' Přiznala jsem. ,, To je náhoda, já taky. Tak naskoč, nebo to vážně nestihnem.'' Nastoupila jsem na místo spolujezdce a on, nečekaně, řídil. Uvědomila jsem si, že jsme od školy vážně dost daleko. Cetsou jsme si povídali o všem možném a zjistili jsme, že máme dost společných zálib. Ve škole mě protáhl učitelským vchodem a ještě na mě mrkl. ,,Kdyby jsme se náhodou ještě potkali mimo školu, jsem Mike.'' ,,Jess.'' Otočila jsem se na něj a on mi dal pusu na tvář. Jen tak, zčista jasna.. pak se ještě usmál a zmizel v chodbách. Stála jsem tam, jako v transu. Políbil mě profesor. A mám mu říkat Miku. WAT?
Probral mě až zvonek. Tryskem jsem vyběhla ke skříňce a do třídy. Přišla jsem dřív, než učitelka. Super. Micky si hned všimla mého přiblblého úsměvu a tázavě se na mě podívala. Vše jsem jí řekla, ale když jsem sama sebe poslouchala, co říkám, znělo mi to naprosto absurdně. Ale zdálo se, že mi Charlie i Micky věří.
Školu jsem tak nějak přežila s pocitem, že dnes máme francouštinu. Ale nadšení kleslo, protože máme dostat opravené testy z gramatiky.
Zázrak, mám dvojku. Obracela jsem v rukou test, jestli Mike náhodou nepřehlédl nějakou chybu. Všimla jsem si nápisu tužkou pod jeho podpisem. Dnes v 15:00 na parkovišti u mého auta. Zvedla jsem hlavu, abych zjistila, že se na mě dívá. Kývla jsem na souhlas a vzkaz na testu vygumovala. Micky si naštěstí ničeho nevšimla. Zatím to vědět nikdo nemusí. Počkat.... já mám rande s profesorem!