panna nebo orel

Měsíc

Ještě chvilku.... Ještě si si chci užít téhle euforie. Je to krása. Zdá se mi, že žádné problémy neexistují. Že jsem v nebi. Kolem mě se stmívá. Na obloze není jediný mrak. Už jsou vidět hvězdy. Slunce zapadá. Jemný letní vánek mně hladí po vlasech a po tvářích. Naige běhá kolem a snaží se ho chytit. Vaillance sedí v mém klíně a přede. Oba vyrostli. Jsou z nich silná, mladá zvířata. Ještě chvilku...
Ze zdola slyším cvaknout zámek. Mike je doma. Pro tuto chvíli to ignoruji. Večeři má připravenou. ,,Jess? Jsi doma?" Stále ho ignoruju. Nemám teď náladu se s někým bavit. Chvilku počká. Já chci vidět měsíc. Dnes má být úplněk. Vaillance mj skočila z klína a posadila se na vrch střechy. Majestátně sledovala první okamžiky noci. Ani se nepohnula. Naige, jakoby pochopil, že se bude dít něco důležitého, přestal chytat vánek a také se posadil. Přestala jsem si jich všímat a zadívala jsem se na poslední paprsky dneška. Pak jsem se otočila a očima hledala měsíc. Je krásně vidět nad lesem. Září jako slunce samo, i když světlo pouze odráží. Je nádherný. Ozval se zvuk otevírání poklopu na střechu. Mike vystoupal po žebříku a posadil se vedle mě. Jen tak jsme seděli na střeše našeho domu a čekali, dokud se měsíc nedostane úplně nejvýš za celou noc.
.
Další ráno bylo úplně normální ráno, kdy vstanete a cestou do koupelny zboříte půlku bytu. Jak se mi to povedlo? Vlastně jsem si jen pčíkla. Odhodilo mě to celkem tvrdě do zdi za mnou... nejbližší zeď byla ode mně 5 metrů... A cestou zpět jsem zakopla a při pádu strhla zeď na chodbě. To máme půlku prvního patra. Ranní hygiena proběhla v pohodě, dokud jsem nesešla po schodech a nepokusila se o otevřít okno. Ano, vytrvala jsem ho. Nevím jak.
Po dalších pár normálních dnech jsem si na pár minut sedla na zahradu a civěla na dřevěné křeslo. Během chvilky lehlo popelem. Vyjekla jsem a chtěla volat hasiče. Ovšem jsem si to rozmyslela. Co bych jim asi tak řekla? Podívejte se, pane hasič, prostě jsem civěla na křeslo a ono začalo hořet. A nechcete zajít k nám na kafe?
Jasně.... celá žhavá
Jsem sice čarodějka, ale tohle není normální ani u nás, natož u obyčejných lidí. Mike nad tím jen kroutí hlavou. Je stejně bezradný jako já. I když tvrdí, že jsem ,,prostě zesílila." Takže pohoda. -.-
Často teď myslívám na babičku. Ona by věděla, co s tím.
Dřív jsem dokázala ovládat jen živly. Teď dávám elektrické výboje, zapaluji pohledem, ničím domy, umím se zneviditelnit, nebo absolutně skrýt - což znamená, že nejsem ani slyšet, pokud nechci, ani nenechávám žádné stopy - mluvím s květinami i zvířaty, teda spíš čtu jejich myšlenky, a lidské také. Mě samotnou to trochu děsí.
...
Love you 😘