panna nebo orel

Strašidelný hrad

Letěli jsme několik hodin, ale cesta byla několik tisíc kilometrů. Byla jsem už naprosto uvolněná a cestou jsem cítila polibky ve vlasech a na krku. ,,Miluji tě." Řekla jsem mu. Myslím, že nějakých 500m nad zemí na hřbetě draka je na to vhodná příležitost. ,,Miluju tě." Znovu mě políbil.
Přistáli jsme na skále, nepodobné té, na které hsne se vznesli. Ta byla v krajině, jako z pohádky. A tahle? Černý les a zaprášená, tmavá hora čehosi podivného s konzistencí tvrdého bláta. Nakrčila jsrm nos, když jsem sesedla z draka a dotkla se nohou té hmoty. Mike seskočil hned za mnou a pohladil Zafíra. Kývl na nás a pak odletěl. Ještě jsem mu mávla na rozloučenou a pak už z něj zbyl jen vzdálený flek na zařazené obloze. Pohlédla jsem na vrchol skály, kde jsem rozpoznala starý hrad. Mike mi nabídl rámě, které jsem přijala. Tak mě takhle odvedl výš k branám pro mě strašidelného hradu. Nezdálo se to moc přátelské. Přeběhl mi mráz po zádech, když jsem si uvědomila, kdo tam žije. Mike třikrát zabouchal na ohromnou kovanou bránu, a ta se se skřípotem otevřela. Myslela jsem na Mikeovy lekce o etiketě a pomalu se nechala vést tmavými chodbami, kde jediné světlo vydávali malé pochodně. Třásla jsem se. Přívěsek od babičky jsem měla na krku, ale teď jsem jej svírala v dlani. Od stěny se odlepil jakýsi stín. Vyšel na světlo loučí. Poznala jsem, že je to služebná. Asi komornice. Na první pohled upírka. ,, Vítejte na hradě králů a královny z rodu Stewartovců. Následuj te mě, prosím. Jste očekáváni." Pronesla tiše a pak se nesla chodbou. Mike mě táhl za ní. ,,Nelíbí se mi to." Řekla jsem to tak tiše, aby to slyšel jen on. ,,Klid Sweetie," Usmál se, ,,jen klid."
Komornice zastavila před dvoukřídlímy dveřmi, které hlídali dva další upíři. Pak odešla a nechala nás tam stát. Dveře se rozlítly a mě se naskytl pohled na více osvětlenou místnost, oproti chodbám velmi světlou. Musela jsem přivřít oči. Mike mě zas táhl dál. Odvedl mě do místnosti, kde stálo pět trůnů. Poklekl. Na prostředním seděla žena a na těch ostatních muži. Po stranách komnaty stály dvořáné a dvorní dámy. Všichni byli upíři. Světlá, skoro bílá pleť, rudé oči a ostré tesáky. Všichni mimořádně krásní a ladní. Ale všichni nebezpeční. Někteří z nich byli smrtelní, ale většinou ne. Byli vidět, že někteří mají hlad. Poznali hned, že jsem člověk. ,,Mike Dear.. koho nám to vedeš?" Zeptal se jeden z králů. Měl dlouhé černé vlasy a upřímný výraz. Je to přetvářka? ,,To je má přítelkyně Jessica Liliet Anderson. Je to čarodějka." Když jsem uslyšela své jméno, poklonila jsem se. Najednou povstala královna. ,,Povstaň, mladý upíre. Jessico, přistup. Mike zi jistě řekl o našich pravidlech. Proto, pokud neprokážeš, kým jsi.. zabijeme tě. Pokud prokážeš, budete volní a popřejeme Vám oběma štěstí. Do té doby jste pro nás vetřelci." Kývla jsem hlavou na souhlas a přistoupila. V tu chvilku přiskočili stráže a Mike zatkli. Lekla jsem se, ale nic jsem nemohla dělat. Bylo by to jenom horší. Vytvořila jsem kuličku světla a nechala jí obletět místnost. ,,Ukaž nám víc." Přikázal přísně vypadající král. Zachvěla jsem se.. pravda je, že toho moc neumím. Přitáhla hsem lokty k tělu a sevřela vzduch do dlaní. Jakobych měla v rukou nějaký kámen a snažila se ho rozmačkat. Z rukou mi vytryskla voda a padala na zem, jako dva vodopády. Voda začala plnit místnost. Proud jsem postupně zvětšovala. Až voda sahala k šatům dvořanů, rozplynula se. Nezůstala po ní vlhkost, ani chlad. Všichni se stále tvářili pochybovačně. Napadlo mě, že musím udělat něco nebezpečného. ,,Oheň" zašeptala jsem. Kolem mě se rozhořel kruh plamenů. Nevěděla jsem, že tohle umím. Plameny stoupaly, až mě celou pohltily. Nepálily mě, hezky hřály. Zkusmo jsem je pohladila. Nic. Chytila jsem sukni a dupla jsem. V tom okamžiku se kruh země pode mnou oddělil od zbytku a stoupal ke stropu, který byl asi pět metrů vysoko. Vyletěla jsem tak do poloviny a všechny plameny přemístila nad sebe zhasla jsem pochodně i svíčky na vznešeném lustru. Z plamenů se stalo jezero na stropě, hořící stropní jezero. Sama jsem nevěřila tomu, co vidím. Znovu jsem dala ruce do polohy, kterou jsem předtím vyvolala vodu. Ale tentokrát mi mezi prsty stékala lehká, černá mlhovina. Líně se dostávala k zemi, pod mým malým ostrovem se spojila v jeden proud a vytvořila clonu, jako černé promítací plátno. Na něm se začali objevovat různé obličeje. Mike, královna, postupně všichni králové, Zafír, dvořané, moje máma a táta, Mikeovy rodiče.. poté jsem znovu dupla a ostrov se vrátil na své místo. Plameny dohořely a mlhovina se rozplynula. Jen překvapené a zkoprnělé výrazy upírů zůstaly.