Daleko neutečeš

4.Kdy tohle skončí?

"Notak stávej, dělej zvedej se! Do háje Margot!"., Otevřela jsem oči. Nade mnou stál Patrik a pokoušel se mě zvednout. "Nech mě být, nechytej na mě nebo se vrátí"., Stejně se dál snažil aby mě zvedl. "Margot nedělej blbosti, zvedni se zavedu tě domů"., Řekl ustaraným hlasem. "Nechci domů, nech mě tu umřít"., Nedal si říct, zvednul mě a odnesl do domu. Položil mě na postel zakryl mě a potichu odešel. Herold byl zavřený ve své pracovně a já jen čekala kdy zase vyběhne a zbije mě. Máto ještě cenu tenhle život?. Ptala jsem se sama sebe. Opět jsem usnula. Nevěděla jsem jak dlouho tohle ještě budu snášet a jestli tohle vůbec přežiju. Byla jsem vyčerpaná.

Dlouho jsem nespala, vzbudil mě hluk který vycházel z Heroldové pracovny. Šla jsem ke dveřím a opatrně jsem je otevřela. Byl rozzlobený a házel z věcmi sem a tam. "Vypadni !!"., zakřičel na mě. Zavřela jsem dveře a šla na pláž. Lekla jsem se když sem vyšla a nemohla nikde najít Patrika. "Patriku!? Patriku halo!?., "Tady jsem, děje se něco"., Ležel v loďce tak, že jsem ho neviděla. Přišla jsem k němu a poděkovala. "Proč si mi nepomohl?"., Podíval se na mě "Nezasahuji šéfovi do práce ať jde o cokoliv"., Tohle mě zabolelo. Myslela jsem že on by mohl být moje jízdenka z ostrova ale teď šlo vidět že se bojí Herolda stejně jako já. A že tu zůstanu navždy pokud si nepomůžu sama. Odešla jsem zpět do domu. Brečela jsem. Opět jsem nevěděla co dělat. Sedla jsem si na gauč a přemýšlela že svůj život skoncuji sama. Herold byl pořád zavřený v pracovně. Stále jsem slyšela jak hází s věcmi a nevěděla jsem co se děje. Jen jsem tušila že pokud příjde, schytám si vše já. Tušila jsem dobře. Otevřeli se dveře od Heroldovi pracovny. Seběhl schody dolů a namířil si to přímo do obýváku za mnou. Tušila jsem co asi příjde. " Miláčku kde jsi?! Omlouvám se že jsem na tebe křičel"., Co se to děje, asi jsem se spletla. Přisedl si ke mě a začal se omlouvat. Jen jsem ho poslouchala a nic neříkala. Seděla jsem a čekala co z něj vyleze. Po deseti promarněných minutách v obýváku jsem se zeptala co se stalo. Neodpověděl. Nevím co to je za hru, neodpovídat a mlčet. Zvedl se a odešel zpět do pracovny. Já seděla dál na gauči a přemýšlela.
"Margot, Margot?!"., ozvalo se ve dveřích. Otočila jsem se. Patrik. " Co potřebuješ?"., odpověděla jsem nepříjemně. "Nic, jen jsem se chtěl ujistit že jsi v pořádku"., podívala jsem se na něj se zklamaným výrazem. " Najednou tě zajímá jestli jsem v pořádku?, když mě mlátil na pláži bylo ti to jedno, jen si přihlížel a nezajímal se. Tak se nestarej ani teď"., Lehla jsem si na gauč a šla spát. Slyšela jsem jen jak Patrik opatrně zavřel dveře a odešel. Přemýšlela jsem co bude dál, co se bude dít, co mám dělat. Byla jsem psychicky v háji. Ležela jsem na gauči, brečela jsem. Otevřeli se dveře. Herold. Šel pomalu po schodech dolů. Když uslyšel že brečím naštvalo ho to ještě víc než byl. "Co řveš ty krávo?! Mám ti dát důvod?!"., Mlčela jsem. Neměla jsem už odvahu ani sílu něco říct. Popadl mě za vlasy a bouchl mi hlavou o stůl. "Řekl jsem ti ať neřveš nebo ti dám důvod, když neumíš poslouchat budeš trpět"., Bíli koberec který byl v obýváku už nebyl bílí ale červený. Otočila jsem se k Heroldovi aby mě dobře viděl. Z nosu mi triskala krev a měla jsem rozkousnutý jazyk. Půl na pul. Patrik vběhl do domu. "Co se tu děje!? Pane bože!"., vyjekl když mě viděl, zakrvácenou ubrečenou na zemi. Herold se na něho podíval "Máš nějaký problém Patriku!?"., "Nemám, jistě že ne"., Odpověděl, ale šlo vidět že ho jeho vlastní odpověď nějak moc netěší. Konečně jsem pochopila jaký je slaboch. Ještě větší než já. Neměl odvahu nic říct. Zíral na mě jak mě herold mlátí do obličeje bez známky zájmu že mám rozkousnutý jazyk a všude je krev. Otočil se ve dveřích a nechal ho klidně dál aby si se mnou hrál jako s nějakým kopačákem. Doufala jsem že se mě zastane ale marně. Svíjela jsem se bolestí. Herold mě bil stále a stále dál. Nic ho nezajímalo. Nevěděla jsem co tak strašného provedla že mi to takto vrací a už vůbec sem si nemyslela že tohle Patrik dovolí. "Stávej okamžitě!"., Zakřičel Herold a popadl mě za ruku. Byla jsem slabá nemohla jsem se hýbat. I přes to mě zvednul a posadil zpátky na gauč. "Jedu na dva dny pryč, musím něco vyřídit. Budeš tu s Patrikem sama. Po domě jsou schované kamery proto bych ti nedoporučoval aby ses o něco pokoušela. Stačí abych zavolala a jsi hned mrtvá slyšíš!? Pořádně poslouchej ty mrcho. A ten koberec vypucuješ do bíla tak jak byl!!"., Přikývla jsem, vše odsouhlasila a odešla do koupelny dát se do pořádku. Herold odešel do pracovny, vzal si kufr, pohladil mě po tváři a odešel. Po cestě si nemohl odpustit jeho obvyklé brblání. Jen jsem čekala kdy se zavřou dveře.

Končeně! Nenápadně jsem se podívala s okna. Něco řešil s Patrikem, podíval se na dům nasedl na loďku a odjel. Patrik přišel za mnou. Už jsem seděla v obýváku v ruce jsem držela ručník kterým jsem utírala krev. "Margot? jsi v pořádku?"., Vzala jsem papír a tužku a napsala. ,,Nemůžu mluvit, mám rozkousnutý jazyk,, Zvedl se a odešel, myslela jsem že se na mě opět vykašlal ale ne. Přišel s jehlou a nití. "Otevři pusu, zašiji ti to. Sice to bude bolet ale nebude to krvácet"., Řekl a položil mě na gauč. Bez odmítání jsem si lehla a otevřela pusu. Navlékl nit a začal. Strašně to bolelo, brečela jsem. Ale musela jsem to vydržet, jinak to prostě nešlo. Když skončil byla jsem tak unavená bolestí že jsem se otočila a usnula.

Když jsem se vzbudila koberec byl vyčištění, já od krve umytá a v čistém oblečení. Na stole růže, a udělaný drink abych nebyla ohladu. Patrik poblíž nebyl. Opatrně jsem se zvedla a za pomoci deštníku který náhodou ležel kousek od gauče jsem se dobelhala ke vchodovým dveřím. Otevřela sem je. Patrik seděl u loďky a zíral na moře. Nechala jsem ho být, zavřela dveře a odešla do ložnice. Pomalu sem si lehla. Cítila jsem se bezpečněji když Herold nebyl doma. A tak jsem mohla v klidu jít spát.