Daleko neutečeš

8. Za chvíli bude konec všeho...

Úklid hotov vaření taky. Co dál bude po mě požadovat?. Chci umřít, chci aby tohle všechno konečně skončilo. Jsem na pokraji svých sil. Nezvládám to. Je toho moc. Sedla jsem si na gauč do obýváku tam jako tenkrát když jsem zašpinila bílí koberec krví. Seděla jsem a dívala se do zdi. Přemýšlela jsem že už bych to konečně skončila já sama. Jako předtím. Jako teď. Chvílemi jsem myslela že jsem se už úplně zbláznila. "Kde si?!"., ozvalo se z patra. Herold kontroloval moji přítomnost z pracovny. "Tady jsem"., smutně jsem odpověděla. "Máš už hotové vše co jsem po tobě chtěl?"., mlčela jsem "Slyšíš mě! Na něco se tě ptám!"., křičel. pořád jsem mlčela. Bála jsem se ale už mě nebavilo něco říkat. Buď mě zabije on nebo se zabiji sama, stejně jednou umřu. Slyšela jsem jak běží dolů po schodech. Vypadal jak nějaký blázen který právě utekl z léčebny. Běžel směrem ke mě a já už tušila co bude následovat a tušila jsem dobře. Nebo snad ne?. Toho dne jsem zažila to, co ještě nikdy předtím ne.

Chytl mě pod krk a dal mi ránu do obličeje. Tekla mi krev z nosu a měla jsem vyražený zub. Bohužel tohle nemělo konce a potom přišlo to nejodpornější co jsem nikdy nečekala. Začal mě svlékat. Snažila jsem se ubránit ale nešlo to. Byl silnější. Držel mě pevně a pokaždé když jsem se snažila utéct. Dostala jsem znovu. Brečela jsem a křičel a marně doufala že mi Patrik přispěchá na pomoc. Nepřišel... Byla jsem s Heroldem sama bezmocná.

Znásilnil mě. Moje tělo už byla jen schránka. Přišla jsem o všechno. Doufala jsem že tohle se nikdy nestane. Když jsme byly spolu bylo to normální ale po tom co mi udělal se mi zhnusil. Byl nechutný a já cítila jen odpor. Když skončil udělalo se mi zle. Motala se mi hlava, chvilkami jsem nevnímala. Nakonec upadla do bezvědomí.

"Stávej! Si v pořádku?"., uslyšela jsem. Vzbudila jsem se a otočila. Za mnou stál Patrik. V obličeji měl velmi zaražený výraz. "Nechceš něco donést"., zeptal se. Na jediné na co jsem se zmohla, zeptat se kde je Herold a že chci pít. "Odjel pryč, vrátí se až za týden. Postarám se o tebe"., otočila jsem se zpět na bok "Odejdi prosím, chci být sama. Jediné o to tě chci poprosit, bylo by možné sehnat mi nějaké čistě oblečení? chci se osprchovat"., zeptala jsem se. Patrik neodporoval. "Všechno ti donesu a kdyby si ještě něco potřebovala dej vědět"., řekl a odešel. Cítila jsem se strašně, před očima jsem měla pořád vše co se stalo. Bylo mi s toho na nic. Patrik byl na mě sice hodný ale stejně to bylo k ničemu. Když už to zašlo tak daleko může to být ještě horší potom. Teď už jsem doopravdy nevěděla co čekat a co všechno se ještě může stát. Bála jsem se.

"Tady máš ty věci co jsi chtěla a kdyby si chtěla ještě něco budu dole"., ozvalo se za mnou. "Děkuji"., odpověděla jsem, pomalu se zvedla a odešla do sprchy. Pustila jsem vodu vylila na sebe celý sprchový gel a jen tak seděla na zemi ve sprše brečela a přemýšlela. Po proseděné hodině ve sprše jsem konečně měla pocit že jsem čistá. Vylezla jsem tedy, oblékla jsem si čistě oblečení a šla si znovu lehnout.