Daleko neutečeš

5. Ještě chvíli...

Když jsem se probudila bylo jedenáct večer. Divila jsem se jak sem mohla spát tak dlouho ale mému tělu to asi přišlo normální. Zvedla jsem se s postele a potichu šla dolů do obýváku. Když Herold konečně nebyl doma měla jsem větší šanci na útěk. Došla jsem do obýváku a pokoušela se zjistit kde je Patrik. Nemohla jsem ho najít. Pro mě příležitost pokusit se o útěk. Ano sice se ke mě choval hezky, ale když se nedokázal postavit Heroldovi teď, nedokázal by to nikdy. Vyběhla jsem z domu. Patrika jsem stále neviděla. Utíkala jsem k lodi. "Hej Margot, co to děláš!?"., ozvalo se za mnou. Neotáčela jsem se. Utíkala jsem dál až jsem se dostala k loďce. Rychle jsem se ji snažila odvázat. Honem Margot to zvládneš. Říkala jsem si sama pro sebe. Slyšela jsem jak Patrik běží za mnou. Na poslední chvíli jsem odvázala provaz kterým byla loďka přivázaná skočila na ni a rychle se snažila odplout pryč. "Margot! Najde si tě a zabije tě. Vrať se!!"., Plula jsem dál. Patrik skočil do vody a snažil se mě doplavat ale bylo mu to k ničemu. Byla jsem ráda že sem se z ostrova dostala a plula jsem na loďce co nejrychleji to šlo.

Konečně jsem mohla zase začít vše od začátku. Chybělo jen málo. Stačilo dostat se do města, změnit si jméno a začít znovu. Po půl hodině jsem konečně doplula k městu. Lodičku jsem uvázala k molu a vydala se do okolního města najít někoho kdo by mě přes noc nechal přenocovat. Bloudila jsem ulicemi. Byla mi zima. Na chvíli jsem i litovala toho že jsem vůbec utekla. Ale raději umřu na ulici než zbitá Heroldem někde na ostrově.

"Slečno? Co tu děláte, proč jste od krve? stalo se vám něco?"., ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Za zády stál starší muž a tvářil se velmi ustaraně. Neodpověděla jsem. Přece jen jsem ještě nemohla, bolest rozkousnutého a zašitého jazyka stále ukrutně bolela. Rukama jsem naznačila že nemůžu mluvit a ukázala jsem svůj jazyk. "Pane bože co se vám stalo? Pojďte půjdeme ke mě. Tady na ulici vás nenechám!"., Vděčně a šťastně jsem se usmála. Nedoufala jsem že by mě něco takového mohlo potkat.

Když jsme došli k vysokému paneláku muž ukázal prstem na okno "V tomto patře bydlím slečno, nebojte se a pojďte dál, my se o vás se ženou postaráme"., řekl, a otevřel mi dveře. Vešla jsem do domu. Nastoupili jsme do výtahu a jeli do sedmého patra ve kterém muž bydlel. "Omlouvám se že jsem se vám nepředstavil, jmenuji se Igor"., nadechovala jsem se že se pokusím vyslovit aspoň mé jméno ale zastavil mě. "Vaše jméno mi doma napíšete na papír"., přikývla jsem. Když jsme dojeli do sedmého patra Igor mi ukázal byt a pozval mě dál. "Miláčku jsem doma a vedu nám hosta"., zavolal na svou ženu. "Proč si mi to neřekl dřív udělala bych něco k jídlu"., Když ale přišla pozdravit svého muže na chodbu hned obrátila. Neměla radost s toho jakou si její muž dovedl návštěvu. V obličeji měla zděšený a ustaraný výraz a z ničeho nic začala koktat. "Ddobrrý veččer ssslečno, jáa se jjmenuji Katarín"., Přikývla jsem a podala jí ruku na seznámení. Nevypadala že by z mé přítomnosti měla radost ale ruku mi nakonec podala. Pozvala mě do kuchyně. Igor donesl papír a tužku a poprosil mě abych napsala co se mi stalo a jak se jmenuji. Bez jakéhokoliv odporu jsem popadla tužku a papír. Napsala jsem vše, od začátku až do konce co se mi stalo a popsaný list podala Igorovi. "Margot tedy? Nu dobrá máte velmi pěkné jméno"., řekl a pousmál se. Ne však na dlouho. Stačilo číst dál a jeho úsměv se vypařil. Katarín zadržovala slzy. Zatím co Igor četl dál můj příběh Katarín se otočila a odešla z kuchyně. Věděla jsem proč. Nechtěla dále číst co vše jsem si zažila. Za chvíli se ale vrátila zpátky "Tady máš něco k jídlu, tam je koupelna umyj se, tady máš čisté oblečení a já ti půjdu nachystat pokoj pro hosty"., Usmála jsem se na důkaz svého díky. Opětovala mi její úsměv a dodala "Kdyby si něco potřebovala, budu vedle v pokoji ano"., Kývla jsem zvedla se a šla do koupelny konečně ze sebe umýt zaschlou krev.

Konečně v posteli. Lehla jsem do voňavých peřin. Nemusela jsem se bát mohla jsem v klidu jít spát. Herold poblíž nebyl a Patrik nevěděl kde mě hledat a neměl se ani jak dostat z ostrova. Bylo mi dobře a cítila jsem se volná a v bezpečí. Zhasla jsem lampičku, otočila se ke zdi a pokoušela se usnout. Dlouho se mi nedařilo ale nakonec jsem přece jen po pár minutách převalování usnula.