Krycím jménem Mickey

VI.

Probouzím se za krásného a příjemného pocitu. „Jacku? Johny? Nebo Simone?” zamumlám tiše a najednou hřejivý pocit zmizí. „Kdo je Jack, Johny a jaký Simon!?” propaluje mě můj pán pohledem. „No... Jack je můj kamarád a radí mi a pomáhá mi s hodně věcma. Johny jsi ty a Simon je asi tvůj brácha, ne?” usměju se a mám v plánu se vytratit, to mi ale bohužel nevyjde.
„Jak ti pomáhá? Počkat, jak moje jméno!? Kdes zjistil moje jméno!?” začně křičet, až se trochu zaleknu. „Psal ti tvůj bráška. Prý tě chce vidět tvá m-ma-ehm-matka,” zakoktám a provinile sklopím pohled. „Co mi uděláš, pane?” špitnu se slzami v očích. Asi bych ho oslovovat jménem neměl, jen ho to rozčiluje.

„Miku, chci tě,” zašeptá Jack a silně si přitom skousne ret. „Já jsem ale neschopný... Opravdu!” zakňučím, ale zas ho políbím. Ničí mě ho vidět smutného. Cítím letmé dotyky všude na svém těle. „Jackie!” vyjeknu a zavzdychám, když mi zmáčkne můj do teď zachráněný a ochráněný zadeček. „Ty se o sebe nestaráš, že?” špulí zas rty a naráží na mou nepřehlédnutelnou erekci. „Jackie, měl jsem mít směnu...” mumlám tiše a přitom se už vybízím jeho ruce, kterou mě ne zrovna jemně dráždí.
„Mickey... Mohl bys bydlet u mě. Mám tě rád a nechci, aby tě měl kdokoliv jiný,” špitá mi do ucha.
Najednou se zarazím. To mě chce jen proto, abych byl jen jeho? Nějak... Si připadám zneužíván. „Jackie! Já... To nikdy... Nedělal... Ani s klukem, ani s holkou,” přiznám a trochu couvnu. Opravdu jen trochu, stále si mě totiž přidržuje. Modrovlasý se na mě nevěřícně kouká. „To není možné. Je ti sedmnáct, za chvilku osmnáct, jsi nádherný, sexy a božsky roztomilý, nejradši bych si tě přehnul přes bar už když ses sem přišel zabydlet.”
Naprosto celý zrudnu, srdce mi bije tak rychle a má pokožka je tak horká. „A-a musíme už no... To?” zamumlám nervózně. Nic proti němu nemám, je i hezkej, ale... Ne. Prostě ne.
„Ale aspoň se o tohle postarám,” usměje se zas s kývnutím k mému stanování v kalhotech. „Promiň, nějak jsem se poslední dny staral jen o ostatní.”
Povalí mě zas pod sebe. Je to strašný nezvyk, každý jeho dotyk je tak příjemný... Proč teda myslím jen na svého policistu? Kvůli mě se málem porval se Simonen. Jsem strašný.
Najednou mě z přemýšlení vytrhne jazyk mého kamaráda na mém penisu. Tiše pod ním zavzdychám.
Nebudeme si tu nic nalhávat. Je moc šikovný. Za chvilku si s ním vyměním místo a postarám se i já o něj.

„M-měl by sis odpočinout,” stulím se k němu a nechám se jím obejmout. Krásně se na něm leží, není totiž ani tlustý, ani hubený, ani moc vypracovaný. Krásný střed.
„To ty taky Mickey,” políbí mě na čelo a já rázem zrudnu jako rajče. Opravdu jsem se mu už předtím líbil?
Něžně ho pohladím po odhalené hrudi. „Dobrou Jackie...” brouknu k němu a zavřu oči, přičemž se vydám vstříc touhám a snům.

„Mickey... Prosím... Neboj se mě...” Jeho hlas zní klidněji, ale je asi zoufalý. Chtěl bych mu ukázat, že se nebojím, no, ale se slzama v očích to nejde zrovna lehce. Nakonec se mu stejně podívám do očí. „Promiň. Lekl jsem se. Mohl bys mě obejmout Joh- pane?” zašeptám tiše prosbu a čekám odpověď. Místo slov se mi ale dostane rovnou objetí, kterým mě zas povalí a slyším ho tiše šepkat: „Říkej mi Johny pokud chceš. Mickey? Mám tě rád. Opravdu rád, ano? Myslím... Nikdy jsem k nikomu nic podobného necítil a díky bohu, že jsem si tě našel a-” než to stihne zkazit, přitáhnu si ho do polibku. „Ticho buď. Taky tě mám rád.”
Po chvilce ticha přerušovamého jen sem tam slabým vzdychem, nebo pomlastknutí si při našich polibcích, se oba musíme odtáhnout pro dávku kyslíku. „Půjdu se umýt, ano?” změním naprosto téma. Nechce se mi rozebírat to, že jsem ho políbii. Já jeho!
„Půjdu s tebou,” zvedne se Johny se mnou v náruči. Zděšeně vypísknu a pevně se ho chytnu. „Prosím, drž mě!” škemrám zoufale a tisknu se na něj.
Líbí se mu to. Jeho škodolibý úsměv mluví za vše. „Samozřejmě,” kýve hlavou a pomalu se rozejde.
Nemám rád výšky. Nemám rád zvedání do výšky. Nemám prostě rád, když mě někdo jen tak zvedne. Mam pak nutkání se na něj tisknout a držet se ho.
Konečně dojdeme do koupelny opatrně si sundám tričko, abych nedráždil rány, které jsem vyjímečně získal jen díky čisté nešikovnosti.
„Stále jsi tak trochu hubený. Takhle ti zničím tělo...” zašeptá mi můj pán do ucha a zezadu se na mě už nahý natiskne.
Začnu rychleji a nepravidelně dýchat. „Třeba jsem jen masochista a trápím tím svoje tělo?” zkusím první věc co mě napadne.
„Hmm... Masochista, jo? To se ke mně náramně hodíš.”
Teď si tu mohu nadávat, jak jsem blbej. Můžu si za to sám, ale možná tak trochu masochista jsem, ne? Pokud jsem se dobrovolně stal kurvou a teď spím u policisty... Jo, jsem asi masochista.
„Prostě nejsem takový vypracovaný kolohnát jako ty!” rozkřiknu se a odstrčím ho.
Najednou k sobě stojíme tváří v tvář a to naprosto nazí. Neodolám pokušení prohlédnout si teď v klidu, celé jeho tělo.
Lhal jsem. Je dokonalý. Až teď mi dojde, že i on si prohlíží mě. Rychle si vlezu do sprchy, zatáhnu ho k sobě a aby přišel na jiné myšlenky, pustím ledovou vodu.
„Mickey! To mi nedělej!” vyjekne a já nezadržím smích. „Když já prostě musel,” utřu si slzy a obejmu ho. „Odpustíš mi? Prosím...” špitnu prosebně. V tom mě chytne za ramena a přitlačí ke zdi. „Jsi zlý. Měl bych tě potrestat...” zašklebí se na mě. Nemůžu ani nic říct. Vášnivá souhra našich rtů i jazyků nám to zakazuje, přičemž já si dovolím sem tam vzdychnout, když se jeho ruce nějak nebezpečně rychle a na tak malou vzdálenost přiblíží k mým citlivým místečkům.
Já narozdíl od něj jsem o něco mírnější a nesnažím se být zbrklý. „P-prosím... Nemůžeme v koupelně...” blekotám nesrozumitelně, když se na chvilku odtáhne.
Asi mě slyšel, jelikož voda je už vypnutá a já se nesu do ložnice.
Jsem shozen do postele a nade mnou už na čtyřech je on. „Bude to poprvé, nebo už jsi s někým spal?” vyřkne tu nejtrapnější otázku, co mohl.