Byl srpen a já si myslela, že už jsem dospělá. Bylo mi čerstvých 12 let a já si připadala jako ty cool 16ti leté holky, co chodí pařit, chlastají a tak. Samozřejmě ne ve všech případech, ale v mých 12ti letech jsem taková chtěla být.
Dost často jsem si stahovala fotky z netu, takové, které by mohly vypadat jakože jsem na nich já a posílala jsem je ostatních. Někdy jsem zase dělala, že jsem opilá, bavilo mě jak se ti kluci o mě bojí nebo naopak mě posílají do prdele. Vlastně, tohle byl můj jediný koníček co jsem měla.
.
V srpnu jsem poznala jednoho kluka od nás z města. Začali jsme si psát a chodit ven. Volali jsme si klidně celou noc a při hovoru poslouchali jeden druhého jak usíná. Postupem času se něco stalo, nedokážu přesně říct co se stalo, ale něco ano. Poslala jsem mu své fotky, ve spodním prádle. Nějaký ten čas to bylo v pořádku. Dál jsme se bavili jakoby se nic nestalo, chodili jsme ven, bavili se. Avšak jednoho dne to prostě vyšlo na povrch. Já to sice nevěděla, ale Dominika (tátova žena) s tím jeden den přišla a bylo zle. Pamatuji si, že ten den jsem jen ležela a strašně brečela. Rodiče z toho byli také špatní, nedokázali to pochopit proč vlastně jsem to udělala. Nejhorší na tom bylo, že já také ne. Skoro všechny holky to dnes dělají tak proč bych to nemohla udělat a zalíbit se i já? Nastal můj trest, nevím jestli se tomu dá tak říkat. Asi jsem to všechno neunesla. Smazala jsem si facebook na kterém se to vše odehrálo a asi další měsíc jsem ho neměla, ani jsem nechtěla.
.
Nástup do školy s tím, že to všichni vědí, nebyl zrovna dvakrát fajn. Pohledy těch všech lidí. Hlavně lidi z vyššího ročníku z toho měli srandu. Já mám dobrou třídu, tudíž v mé třídě se to ani tak moc neřešilo, díkybohu tedy. Moje nejlepší kamarádky mě tentokrát podržely, teda až potom co jsme si to dost vyříkaly. Sešly jsme se všechny u jednoho stolu a prostě jsme to probraly. Jsem za to ráda, ve vztazích, jak přátelském, tak mileneckém se přeci má mluvit. Byla jsem jim dost vděčná, za to, že mě neodsoudily. V tu chvíli jsem potřebovala mít někoho vedle sebe, někoho, kdo mě má rád a i přesto mě neodsoudí.
Jak šel čas tak se na můj hřích postupně zapomínalo a já se taky snažila na to zapomenout.
Můj dnešní názor: Jak si to tak zpětně promítám, tak můžu říct snad jen pár slov. V některých případech jsem byla dobře vyspělá například mé názory na svět. Hodně lidí mi říkalo, že mám názory jako 15ti letá nebo tak. Na druhou stranu jsem se chovala pořád jako malé dítě. Chtěla jsem, aby mě měli všichni rádi, ale dnes už vím, že to takhle vážně nefunguje. Je to blbost, nikdy tě nebudou mít všichni rádi, vždy se tu najdou jiní lidé než ty, kteří budou mít odlišné názory a proto si nebudete až tak rozumět. Je to naprosto normální, teď už to vím.
a ještě čekám komentáře tipu, že jsem na to byla malá, blbá atd. nebojte se, já to vím. teď už to vím.
