Ráno mě vzbudila mamka, protože už jsem si nemohla zapnout budík, protože jsem neměla telefon. Už od té doby co jsem vstala jsem byla v neskutečném transu. Připravila jsem se normálně do školy, jako každé ráno i když jsem věděla, že do školy nedojdu. Mamka se mě ještě ptala, jestli chci odvézt nebo to dojdu. Říkala jsem ji, že to v pohodě dojdu. Pořád byla naštvaná, což mě pořád mrzelo. Šla jsem, zase bez myšlenek. Moje televize byla naprosto vypnutá. Opravdu, když jdete někam s pocitem, že se jdete zabít nemyslíte opravdu na nic. Tohle jsem už ale jednou psala. Vymyslela jsem, že skočím z paneláku. Z paneláku, kde bydlí má babička, protože znám heslo od dveří, takže se tam snadno dostanu. Ne, vážně mě nic lepšího nenapadlo. Už jsem byla u paneláku. Největší strach jsem měla, že to babička nebo děda uslyší, že někdo odhesloval dveře a budou se dívat kdo. Odemkla jsem a běžela. Měla jsem štěstí, nebo neštěstí? že se nedívali. Běžela jsem neskutečnou rychlostí, brala jsem to snad po třech schodech. Do čtvrtého patra, což je 10 metrů vysoko. U okna, co je na chodbě byla židle, hrálo mi to totálně do karet. Odhodila jsem školní batoh a otevřela okno. Přisunula jsem si židli. Stoupla na ni. Nejprv jednu nohu pak druhou. Opatrně jsem vylezla na venkovní parapet okna a tam jsem si sedla. Chvíli jsem se koukala po krajině. Pak jsem se podívala dolů, kde byl betonový chodník a prolítl mnou adrenalin. Bušilo mi srdce jako o závod. Říkala jsem si, že je to docela dost vysoko.
,,Kurva, Sáro, to dáš!" Tohle byla moje poslední myšlenka.
Přelezla jsem si na okraj parapetu. Lehce se naklonila dozadu a dopředu. Odrazila jsem se rukama a padala dolů. Dolů na ten tvrdý beton...
Můj názor dnes:Pocity u toho si nepamatuji. Vlastně jsem si nepamatovala absolutně nic, až postupem času se mi to vše začalo vybavovat. Do téhle části jsem chtěla dát jen ten den. Přesněji 11.dubna.2017. Všichni co to čtete. Prosím vás, nikdy nic takového nedělejte, je to naprosto zbytečné a nestojí to za nic, ani za zlatého bludišťáka, pokus o vtip. Pokud někoho takového znáte, pomocte mu. Dejte mu toto přečíst a další části co pro vás ještě chystám. Snad ho to od toho odradí.
Jinak vám děkuju, že si tento příběh nadále čtete.
-sarah
