Marinette čekala a čekala. Jenže Adrien se celou první hodinu neukázal a nepřišel ani o krátké pětiminutové přestávce. Začala druhá hodina a nastala stejná situace, jako tu první - Adrien nikde a vyučující bezmyšlenkovitě zapisující příjmení Adreste do třídnice mezi chybějící.
Modrovláska si už samou nervozitou okousala všechny nehty na pravé ruce. Sice se v duchu uklidňovala, že není proč jančit, protože blonďák mohl třeba navštívit lékaře, ale pořád tu byla ta ubíjející skutečnost, že Adrien nikdy nechybí. NIKDY!
Byla čím dál nervóznější, vystrašenější. Místo, aby se soustředila na učivo, očima těkala do všech koutů místnosti, přičemž se vždy zastavila na dveřích, jakoby si snad modelův příchod chtěla vymodlit. Koleno jí v pravidelných intervalech vystřelovalo nahoru, jak podupávala nohou.
Nemohla za to ošidné semínko strachu, které se jí usadilo v břiše. A možná taky že oprávněně...
ČTEŠ
Změna je život? ✔
FanfictionKrátká short story FF na Miraculous Ladybug and Chat Noir jako poděkování za 4oo sledovatelů ❣️ Lidi se mění. Vlastně všechno kolem nás se postupem času mění. Nic nezůstává stejné. Ocel rezne, inkoust bledne, bílá šedne. Adrien, Marinette a i ostatn...
