Změna je život? ✔

*{9}*

Modrovkáska proto čekala a čekala. Přece jenom se říká, že trpělivost růže přináší. Minuty pomalu ubíhaly, připadalo jí to jako věčnost. Naprosto vypustila okolní ruch, nevnímala výklad učitelů, kteří se každou hodinu střídali a potili se před tabulí, aby té dnešní generaci nevděčných puberťáků předali nějaké ty drahocenné vědomosti. Slyšela jen na její vkus až moc zřetelný tikot vteřinové ručičky třídních hodin.

Počítala jednotlivá tikání a pomalu jí to lezlo na mozek. Rozhodla se proto, že začne dělat něco jiného - opět přemýšlet nad Adrienem, nad chlapcem, který seděl na místě v lavici před ní a sem tam se otočil, aby alespoň koutkem oka zahlédl modrovkásčinu tvář. Byla z toho nervózní. A taky zmatená.

Chtěla, skoro až bolestně toužila vědět proč to všechno. Chtěla znát pravdu. Chtěla vědět, jestli je to celé jen další módní kolekce pana Agresta a model ji má propagovat, nebo se chlapec konečně rozhodl svému otci vzdorovat. Dalším vysvětlením mohl být třeba akuma. To se dívce zdálo ale poněkud nepravděpodobné, vždyť Adrien byl vždycky tak pozitivní člověk!

Ani si nepomyslela, nakolik by se mohla mýlit...

***

Musím Vám teď trochu něco dovysvětlit k následující kapitole.

Kapitola číslo deset, nebo-li závěrečná a konečná kapitola, je rozdvojená - jedna je s koncem pozitivním a druhá s depresivním. Obě budou trošku hodně delší, cca 600 slov. Nemohla jsem se rozhodnout (původně jsem chtěla smutný konec, ale když jsem viděla, kolik z Vás chce ten šťastný, musela jsem napsat i tu druhou verzi), proto je na Vás, kterou si vyberete a kterou si přečtete 💋

Vaše Lucy 💞