Marinette se vážně bála. Toho blonďatého chlapce milovala, opravdu milovala a třeba by pro něj i umřela, jenomže teď umírala strachy kvůli prázdnému místu před ní, kde onen chlapec se smaragdově zelenýma očima vždy sedával.
Už si dokonce začala okusovat nehty i na levé ruce, aby to měla alespoň trochu souměrné. Byla mimo a celá trnula strachy, takže ani nezaznamenala, že do ní její sousedka Alya v jejím vlastním zájmu dloubla loktem. Profesor na dějepis, kterého momentálně měli, se totiž pohledem přesunul až nebezpečně blízko jejich lavice a kdyby zjistil, že modrovláska neposlouchá, tak by-
„Slečno Dupain-Chengová?!" ozvalo se chraplavé zaskřehotání odněkud z před tabulí. Ajajaj, nachytal ji. Marinette se probrala z tranzu a vyděšeně hleděla na stařičkého, přesto ale rázného profesora, vědíc, že bude zle.
„Můžete mi laskavě říct nějakou hodně dobrou výmluvu, proč-" sípání stařečka rudého v obličeji bylo přerušeno hlasitým prásknutím.
***
Jak se vám to zatím líbí? Budu ráda za odezvu 🐰💞🍰
Vaše Lucy ❤️
ČTEŠ
Změna je život? ✔
ФанфикKrátká short story FF na Miraculous Ladybug and Chat Noir jako poděkování za 4oo sledovatelů ❣️ Lidi se mění. Vlastně všechno kolem nás se postupem času mění. Nic nezůstává stejné. Ocel rezne, inkoust bledne, bílá šedne. Adrien, Marinette a i ostatn...
