10.

8 1 1
                                    

"Za jak dlouho ty kotle opravíte?!!".Dohadoval jsem se s nima už hodiny.Kotle nejdou opravit.Jejich odpověď, jenž mě iritovala.Taky by bylo potřeba vymalovat a dalších milion nepotřebných věcí.Teda alespoň pro mě.Jsou to snad vězni ne? Se zlostí jsem položil telefon. Opravy zaberou nejméně dva měsíce. Budu muset všechny vězeňkyně převézt na nějaký čas pryč.Bylo jich sice málo, ale kam je nacpu??
----
Vstanula jsem vedle věznice. Vážně by potřebovala zrenoovat,pomyslela jsem si.Šla jsem od okna k oknu a u každého jsem tiše zašeptala sestřino jméno.Nic.Ale když jsem byla u posledního a moje naděje pohasínala, ozval se hlas. "Jules,tady?!" dala se do smíchu. "Ten byl dobrej". A pak zmlkla. "Počkej, ty ji znáš?. Neodpověděla.Přiostřila jsem. "Znáš sakra Jules Mayovou?". "I kdyby jo, co je tobě po tom".
"Jsem její sestra".
S jiskrou v očích se na mě podívala. Začínalo mě to znervózňovat. Konečně se rozpovídala. "Jules tady není, místo toho jsem tu já".Řekla to až moc zahořkle.Byla zklamaná. A taky pěkně nasraná. "Pokud není tady, kde je?.
"Tak poslouchej, Jules mě sem dostala a já se o ni vážně nechci bavit!"."Ani o Alex, kdybys mě chtěla jo vyzpovídat!".
Mlčela jsem.Bylo mi ji líto. Seděla jsem dál u jejího okna,ale odpovědi jsem se nedočkala.
"Co tady k čertu děláš? zařval strážce.A doprdele. Než jsem se nadála, byl u mě.A pak už to šlo nějak moc rychle.Pouta, košile, mříže.
------
Tak dlouho bylo ticho. Nikdo nic neříkal.Nebyla jsem na ní moc zlá?Přeci jenom, nemůže za to. A tak jsem se rozhodla,  že se omluvím. Jenomže když jsem se otočila, nikde nebyla.Lauro??
"Já ti dám pomáhat trestancům".Strážce.Někoho vedl.Někoho, kdo byl ještě před chvíli na svobodě.Laura.
"Tak, a tady společně s veličnestvem schniješ".Veličenstvem?Nechám mu uříznout hlavu, až se odsud dostanu. Pokud to on dřív neudělá nám.
Nemohla jsem se jí podívat ani do očí.Byla tady, protže já.Co když je ale Jules mrtvá?
"Jak se odsud dostaneme?" zeptala se odhodlaně. Tak naivitu má asi očividně po Jules.
"Poslouchej, já vím, že si snila o růžové budoucnosti, ale odsud se jen tak nevyhrabeš!".
"A ty zase poslouhej mě".." netušim, co ti moje sestra udělala, ale jednou seš tady, tak se s tim poper...dostaneme se odsud, protože ty jsi ji odsud dostala taky!".Nevim, jak to věděla, ale narozdíl od Jul tu odhodlanost nehrála.
-----------
Byl večer, věznicí svištěla meluzína. Každou chvilku se ozýval hlas jedné z mučednic. Bičovali je. Bičovali každou z nich, byť jen  za nepatrné prohřešky.A pak nastalo ticho. Šlo to takhle pořád dokola. Protože ticho vždycky předchází před výkřikem.

Scream before silentKde žijí příběhy. Začni objevovat