Punčochy a prášky

Část 1. Terapie

Achjo už zase to musím podstupovat. Nesnáším to. Nikdy sem nechci chodit, ale vždycky mě k tomu donutí. Nemám ráda toho člověka. Je asi o hlavu vyšší než já a nosí brýle. Vždycky když sem přijdu tak sedí v tom svém křesle a usmívá se. Na stole vedle něj je gramofon. Vždycky na něm hraje deska s nějakou příjemnou muziku. Vždycky mě jeho milým hlasem vyzve abych si lehla na jeho gauč. Nechce se mi ale stejně to vždycky udělám. Chová se ke mě hezky tak proč bych neměla já k němu? Vždy když si lehnu mi nabídne lízátko, které jako obvykle odmítnu.
Nejdříve se mě zeptá jak se cítím. Odpovím mu, že jako kdybych umírala. Ostatně jako vždy. Poslední dobou se cítím opravdu příšerně. Začínáme s terapií. Chce dělat tu věc kterou nesnáším úplně nejvíc. Ale nechci mu odporovat, protože by to stejně nemělo žádnou cenu. Požádá mě abych zavřela oči a vyčistila si hlavu. . . . Tssss. Jako kdyby to šlo.
Pomalu napočítá do tří a pak lehce luskne prsty. Najednou si připadám jako kdybych létala. Chci otevřít oči ale najednou mi dojde že jsou otevřené. Připadám si jako bych se vznášela v temnotě. Chvíli si to jenom užívám, Ležím jen tak v temnotě. Převaluju se, občas udělám kotoul v nicotě. Najednou si vzpomenu co mi říkal. Mám si zkusit vzpomenout. Najednou je zase ten den. Všechno je úžasné. Cítím se jako kdybych byla v nebi. Sedím u stolu v kuchyni.
Přede mnou na stole je snídaně. Tři koláčky a kakao. Vidím svoje rodiče. Vypadají tak štastně. Najednou tatínek zvedne na stůl košík. Maminka mi položí ruku na rameno. Dárek pro tebe. Usměje se na mě maminka. V košíku je něco černého, chlupatého. Položím na to ruku. Je to kočička s jantarově žlutýma očima, černá jako jako ta nejhlubší noc. Je tak sladká a nádherná. Mr. Midnight. Můj nejlepší přítel. Můj jediný přítel..
Najednou máme večeři, a přichází tetička Grace. Mám ji hodně ráda. Je moc milá a hezká. Je pátek. Moji rodiče mají výročí. Jedou do města. Tetička Grace se o mě dobře stará. Ostatně jako vždy. Tak moc se bavíme.     Je Pondělní večer. Hraju si s Mr. Midnightem. Miluje hraní si s klubíčkem. Ale. . . . Najednou mám zvláštní pocit. Mrazení na zádech. Něco se děje. Něco zlého. Najednou se něco pohne za mým oknem. Opatrně se podívám. Je to nějaké zvláštní stvoření. Nelíbí se mi.. Děsí mě. Vypadá trochu jako člověk. Ale já dobře vím že není.
Najednou slyším nějaký zvuk. . . . Je to maminka. Křičí. vyjdu ze svého pokojíčku na chodbu do temné chodby. Jediný zdroj světla je pootevřený pokoj mých rodičů. Chci vědět co se děje. Pomalými krůčky jdu k těm dveřím. Otevírám je . . . . Na zemi leží něco lesklého.     Nůž od krve. Mami? Tati? Najednou to uvidím. Nejdříve ruka od krve. JENOM ruka. Pak další kusy těl. Maminko? Tatínku? Chci brečet, ale místo slz mi z očí začne téct krev. Padám na kolena. Moc to bolí, ale cítím že tady nemůžu zůstat. . . . Utíkáme s kočičkou z domu ze kterého všude začíná téct ta odporná rudá tekutina. Krev.
Běžíme do lesa. Mezi stromy  si připadám docela bezpečně. Hlavně s sebou mám Mr. Midnighta.      Najednou klopýtnu o ulomenou větev. Praštím se o kámen. Au. Sice bych se asi zvládla zvednout a běžet dál, ale v tu chvíli se prostě poddám mrákotám. Cítím u sebe Mr. Midnighta. Pocit bezpečí.  Ve spánku slyším kolem sebe nějaké hlasy. Zvedají mě nějaké ruce. Někam me nesou. Ne.. Nechci pryč od své kočičky. . . . Najednou zase slyším jeho hlas. Prosím, následuj můj hlas.. Zase se vznáším v temnotě. Chtěla bych tady zůstat, je tady takový klid... Ale nemám jinou možnost. Jako vždycky. Zase slyším jeho hlas. Až napočítám do tří tak se probudíš, dobře? Nechci. Ale já nad tím nemám moc. Raz. . . . . Dva. . . . . Tři. . . . . . Slyším lusknutí prstů. Probuď se. . . . . . Fran.